Kniha Letopisy dračích jezdců, anotace
Osud si Jaevidem nešťastně pohrál. Napůl elf a napůl člověk nezapadá do žádného světa, dokud mu náhodné setkání s drakem nezajistí místo v Blybrigu, akademii pro bohaté a urozené. Jaeův případ je totiž výjimečný – už několik desetiletí si žádný drak nevybral jezdce z vlastní vůle. Jaeova výcviku se ujme Sile, muž s nevypočitatelnou povahou a tajemnou minulostí.
Kniha Letopisy dračích jezdců, on-line ukázka
Ulric na mě čekal v té tmě. Neviděl jsem ho, dokud jsem nezavřel dveře a neotočil se, abych vylezl po rozviklaném žebříku do podkroví. Narazil jsem do něj, odskočil od jeho hrudi jako gumový míč a přistál přímo na zadku u jeho nohou. Upustil jsem balíček se zbytky mazance a ty se rozsypaly po zemi. „Kde jsi byl?“ zaduněl Ulricův hlas ve tmě jako hrom. Než jsem se vůbec stačil zamyslet nad odpovědí, natožpak utéct, popadl mě za vlasy. Trhnutím mě zvedl na nohy, přimáčkl mě ke zdi a odkopl zbytky mazance přes celou podlahu. „Kradeš u sousedů?“ Rozmáchl se a udeřil mě přes obličej tak silně, až jsem měl pocit, že mi oči vyskočí z důlků. „Nebo pálíš za jejich dcerou?“
Nekradl jsem ani jsem za nikým nepálil, ale dobře jsem věděl, že se mu nesmím snažit nic vysvětlovat. Tvář jsem měl v jednom ohni, když tu mi vlepil ještě silnější políček na druhou. Přestože jsem se ze všech sil snažil neplakat, nezabránil jsem tomu, aby se mi oči zalily slzami. Už tak jsem z něho měl hrůzu a teď jsem se bál, že by mohl prostě vyřešit svůj problém a zabít mě. Nikdo by se neptal, kam jsem se poděl, možná snad kromě Katty a její matky. „Jestli tě ještě jednou nachytám, jak utíkáš z našeho pozemku, rozkřápnu ti lebku jako vejce,“ slíbil mi, odtrhl mě od zdi a mrštil mnou k žebříku. Narazil jsem do něj dřív, než jsem se stačil něčeho chytit. Hlavou jsem se praštil o jeho kraj, až mi před očima zavířily jasné tečky. „Vylez tam nahoru,“ zavrčel mi do zad.
