Kniha Léto v síti, anotace
Naty chce aspoň rok žít jako normální holka a v klidu odmaturovat. Kvůli práci rodičů už procestovala skoro celý svět a využila toho aspoň k parádnímu profilu na instagramu, který ji proslavil. Může ale někdo jako ona vůbec vést normální život? A co teprve když se spřátelí s Alexem, který sociální sítě a všechno s nimi spojené přímo nesnáší?
Kniha Léto v síti, on-line ukázka
Tak na to rovnou zapomeňte! Já se rozhodně příští dva roky nikam nestěhuju!“ oznámila jsem našim a myslela to naprosto vážně. Zasloužila jsem si žít na stejném místě alespoň jednou za život déle než jeden rok. Slíbili to! Jen proto jsem před půlrokem souhlasila s tím, že se přestěhuju na tak neutěšené místo, jakým Most bezesporu byl. „Já myslela, že budeš ráda,“ nechápala mamka. „Ráda? A řekneš mi jeden jediný důvod, proč bych měla být?“ vykulila jsem nevěřícně oči. „Měla jsem za to, že Most nesnášíš.“ V tom se bohužel nemýlila. Most mi nikdy k srdci nepřirostl. Kdybych si měla vybrat nejlepší místo k životu, Most by byl na jednom z posledních míst mého pomyslného žebříčku.
Průmyslové město zatížené těžbou i nedalekou chemičkou, která momentálně zaměstnávala i mé dva rodiče, vážně nebylo zrovna terno. Ale už jsem si tady zvykla. Dokonce jsem si našla i dva kamarády. A to se mi povedlo naposledy ve školce, kterou jsem mimochodem navštěvovala v Brazílii! „Nesnáším,“ souhlasila jsem a dřív, než se mamka mohla začít radovat, jsem dodala: „Ale hodlám tady zůstat, dokud neodmaturuju.“ Mamka vyslala prosebný pohled k tátovi. Volala o pomoc. Ve dvou se jim vždycky podařilo mě přesvědčit, jenže tentokrát se nedám. Teď už ne! „Možná jste se měli původně narodit jako stěhovaví ptáci. Já to fakt nechápu! Co je špatného na tom žít na jednom místě?“ zoufala jsem si.
