Kniha Léto na maximum, anotace
Izabela má všeho plné kecky – nejlepší kamarád leží po úrazu v nemocnici a ji čeká po prázdninách stěhování na intr do Prahy. Alespoň tam uteče před nekonečnými hádkami rodičů. „Tohle léto si užiju po svém!“ umane si Iza a ani netuší, jak nezapomenutelné pro ni bude, když do jejího života vstoupí záhadný Nik.
Kniha Léto na maximum, on-line ukázka
„Tohle je hnus,“ utřela jsem si zpocené čelo a odtáhla od těla triko, abych se alespoň trošku ochladila. „Tohle je léto,“ opravil mě Sebastian s úsměvem. „Jo, Izi, možná tě to překvapí, ale v létě je horko a v zimě – představ si tu šílenost, to je úplně nepochopitelný – v zimě je zima.“ „Nehodlám plýtvat energií na jakýkoli pohyb, tak si prostě jen představ, že jsem ti jednu flákla, jo? Díky.“ Vyčerpaně jsem sebou plácla na houpačku a užívala si příjemného chládku terasy v hájence na kraji lesa. Léto mám ráda, to jen aby nedošlo k nějaký mýlce.
Oficiálně začalo teprve před pár dny, a i když se zpočátku zdálo, že ho strávíme zachumláni ve svetrech s deseti stupni na teploměru, nakonec se přeci jen přihlásilo o slovo a dalo nám jasně najevo, kdo je tady pánem. Třicetistupňová vedra udeřila takovou silou, že jsme šli rovnou ze zimních bund do plavek. A když k tomu ještě pršelo, jako dneska celé odpoledne, a pak vylezlo sluníčko, vzduch nápadně připomínal saunu. Těžký, vlhký a nedýchatelný. Dalo mi zabrat jen samotné dýchání, natož dvoukilometrová cesta do hájenky. Ale tohle místo jsem milovala hned po naší garáži ze všech nejvíc. Můj druhý domov. Hájenka, ve které bydlel můj nejlepší kamarád Sebastian se svými rodiči, stála na kraji lesa, ve kterém jsme strávili se Sebem dětství. Les byl naše hřiště i místo, kam jsme se chodili schovávat, když přišly starosti.
