Na Divokém západu se nenajde LÉČKA, ze které by se Barney Kilrone nedostal. Jediné co na něj platí, jsou krásné ženy, které se umí postavit k práci a postarat se samy o sebe.

S knihou Léčka se budete prohánět na hřbetech koní Divokým západem za přítomnosti větrem ošlehaných mužů Divokého západu, jejichž kolty visí proklatě nízko u pasu ;-). Zdobit tento drsný kout světa budou kurážné ženy – něžné růže prérie a o krvavé zápletky se postarají původní obyvatelé se svými luky, šípy a zavěšenými skalpy bílých tváří.

Jelikož jsem „odkojená“ na knihách Karla Maye, Zane Greye apod., velmi ráda sáhnu jednou za čas po knize, která je situována na Divoký západ a já se tak alespoň na chvíli ocitnu zpátky v dobách svého dětství. A jelikož už přestřelky nejsou pro mě až takové táhlo jako kdysi, je jasné, že pokud bude do knihy ještě vložena romantická linka, s velkou pravděpodobností budu spokojena.

Jednoduše vystavěný příběh, který se odehrává v několika málo dnech, je nenáročným románem, který vás neochudí o ojedinělou atmosféru Západu. Zápletka nepostrádá napětí ani drsné rvačky a je ozdobena romantikou, která je ale jenom lehce naznačena. Což mě trochu mrzelo, vůbec by mi nevadilo, pokud by se hlavní protagonisté zapletli o trochu více ;-).

Padouši se svými prohnilými charaktery jsou autorem vykresleny dokonale a mužní pistolníci s jizvami ve tváři mají drsnou vizáž, ze které se dívkám podlamují kolena ;-).

Kniha Léčka není úplným TOP-em knih z Divokého západu, četla jsem i lepší, ale pokud hledáte jednohubku, která vás bude bavit, a vy u ní budete příjemně lenošit, toto přání vám rozhodně splní.