Kniha Kráva na stromě, anotace
Veterina, to je dřina. Ale i nekonečná zábava… Autor podává svědectví o náročné a občas i nevděčné práci venkovského zvěrolékaře, která se leckdy neobejde bez hořkých, či naopak humorných situací, ať už ze strany zvířat, anebo těch, kteří se o ně starají.
Kniha Kráva na stromě, on-line ukázka
Dlouho jsem byl přesvědčený o tom, že tisíce tablet předepsaných psům, a zejména kočkám, zůstanou navěky tiše zavřené a nepoužité někde na poličkách a v šuplících jenom proto, že majitelům nikdo neukázal, jak je mají svým chlupatým mazlíčkům správně podat. Sice se prodávají pomůcky z plastu, které usnadňují vložení prášku do zadní části tlamy, a některé léky zvířatům dokonce chutnají, ale bohužel až příliš často se stává, že si kočky buď nepřečtou etiketu s chvalozpěvem na vynikající příchuť, anebo s ní jednoduše nesouhlasí.
Některé kočky jsou ochotné smířit se s rozdrcenou tabletou vloženou do nějaké pochoutky, ale určité léky by se měly podávat vcelku a bez příměsí. Na to existuje pouze jediný správný způsob podání. A co s těmi polodivokými a divokými, které začnou šílet, sotva se jich člověk dotkne? V takových případech není bezpečná ani níže popsaná technika a medikamenty by měly dostávat injekčně, popřípadě v potravě. Ačkoliv si to o mně někteří lidé myslí, nejsem úplný idiot, ani natolik statečný, abych se takovému zvířeti pokoušel otevřít tlamičku. Dokonce i krotké a přátelské kočky proti polykání tablet protestují a člověk potřebuje asistenta, aby je přidržel v oblasti lopatek a zabránil jim sekat po vás předními tlapkami. Kromě toho si nezapomínám brát dlouhé rukávy pro případ, že by kočka nad pomocníkem zvítězila.
