Kniha Královna Žofie a Václav IV., anotace
Mladý Václav IV. se nemůže dočkat sňatku s půvabnou Žofií. Avšak královna brzy po svatbě pozná manželovu krutou tvář, jeho záchvaty vzteku a nenávisti. Nediví se, že král má tolik nepřátel a že mu často jde jak o trůn, tak i o život. Snaží se najít si po Václavově boku své místo a vyrovnat se s jeho výbušnou povahou. Útěchu hledá nejen u svého zpovědníka…
Kniha Královna Žofie a Václav IV., on-line ukázka
Pořádně přilož, ať oheň hoří vysokým plamenem,“ přikázala Žofie dveřníkovi. I když zima byla mírná, chtěla, aby bylo v komnatě teplo, aby se oba, ona i její Václav, hezky uvolnili. I víno se naučila pít. Chutnalo jí husté červené, teď v zimě svařené s voňavým kořením. Přestože se brzy setmělo, ani nemusela zapálit voskovice. Oheň naplnil celou místnost příjemným mihotavým světlem. A královna, šťastná a roztoužená, čekala na svého Václava. Ozvalo se lehké zaklepání, a když vešla komorná s velkým podnosem plným jídla, Žofie věděla, že král přijde vzápětí.
Ani se nestihla posadit do křesla, když se rozrazily dveře a v nich stál Václav s otevřenou náručí. „Jaký jsi měla den, má drahá?“ „Myslela jsem pouze na tebe, takže velmi krásný,“ zašeptala Žofie a zvedla k manželovi obdivný pohled. „Jak jen při tom všem zvládáš i své vladařské povinnosti?“ „Pouhé řečnění nad situací v zemích a podepisování výnosů,“ zabručel Václav. „Naštěstí jsem pověřil oddané pány uzavíráním dohod a smluv, jenže na každou listinu musím dát svůj podpis,“ mávl otráveně rukou. „Jsi tak moudrý, můj pane!“ Žofie políbila manžela do vousů. „Najíme se?“ „Nalej mi vína, ať spláchnu všechny starosti a zapomenu na povinnosti.“
