Kniha Královna Viola, anotace
Nepříliš šťastné manželství Václava III. a krásné kněžny Violy Těšínské trvá sotva rok, když je mladý král cestou na válečnou výpravu zavražděn. Mladinká vdova odchází do kláštera – i její život, zdá se, skončil. Netuší, že ji po letech pobytu v ústraní čeká nová osudová láska. Uchází se o ni mocný Petr z Rožmberka, který se do ní kdysi vroucně zamiloval.
Kniha Královna Viola, on-line ukázka
Stmívalo se. Pod temným nebem duněla koňská kopyta. Od Budy se směrem k západu hnali uherskou planinou jezdci a v jejich čele král Václav II. Vracel se domů ze synovy korunovace. Byla to řada skvělých týdnů, letělo mu hlavou, a můj syn, dvanáctiletý jinoch krásný jako anděl, hrdý a smělý jak čert, si počínal dokonale… Mladinký panovník z rodu Přemyslovců, který usedl do arpádovského křesla a přijal jméno Ladislav, svoje poddané oslnil… Jásali, slavnosti a hostiny nebraly konce… A já, Václav vděčně pohlédl k nebi, já zase před rokem přijal v Hnězdně korunu Piastovců. V jediném roce jsem bez válečného úsilí získal dvě velké říše.
Bůh k nám byl víc než milostivý – nyní se přemyslovské území rozprostírá od Baltu až k Adrii, někam k hranicím Řecka. Nebudu tím, kým jsem se narodil, nebudu jenom český král… ani skrček podvedený poručníkem Otou, ale nejmocnější panovník uprostřed Evropy. „Můj pane?“ vytrhl krále z blažených myšlenek hluboký hlas. „Co je, Dominiku?“ zavrčel Václav. Neměl chuť snést se z oblak na zem. „Nerad tě ruším, ale…“ Králův pobočník a důvěrník rytíř Domink pohlédl k temné obloze, po níž s kejháním táhla k jihu velká hejna kachen. „Obloha je jak temná tůň. Bojím se, že může přijít bouřka. Bylo by nejlepší tamhle požádat o nocleh.“ Rytíř kývl bradou k mírnému návrší, na němž stál hrádek.