Kniha Kněžna Ludmila, anotace
Ludmila se s radostí podvolí otcovu přání a provdá se za přemyslovského knížete Bořivoje. Když se jim narodí syn, jejich štěstí se zdá být úplné. Zdání však klame: někdo touží nejen po Bořivojově knížecím titulu, ale také po jeho krásné a urozené manželce Ludmile.
Kniha Kněžna Ludmila, on-line ukázka
Staneš se mocnou vládkyní, Ludmilo. Budeš slavnou kněžnou! Lid tě bude milovat a ctít. Žádná žena před tebou, byť z urozeného rodu, nedocílila takového postavení.“ Vědma Ida po těch prorockých slovech přihodila na oheň hrst suchých bylin. Dým, který z nich stoupal k nízkému očazenému stropu, od něhož visely svazky koření a nějaké další suché rostliny, vmžiku naplnil zšeřelou chýši omamnou, ostrou vůní. Ludmile se z ní tak trochu zatočila hlava. „Bude mě můj choť… milovat? A dám mu syna? Dám mu dědice?“ vyhrkla Ludmila nedočkavou otázku.
Vědmě zvlnil rty téměř pobavený úsměv. Tvář se jí přitom poskládala do hlubokých vrásek a Ludmilu při pohledu na ni rouhačsky napadlo, že jí to tak trochu připomíná špatně vydělanou kůži. Vzápětí se však vlastní myš- lenky zděsila. Posmívat se vědmě Idě, která dovedla číst myšlenky, viděla do budoucnosti a rozmlouvala s bůžky, to se nevyplácelo. „Tvůj choť tě bude vskutku milovat,“ odpověděla jí Ida. Tohle je to jediné, na co se jí mladé dívky pokaždé přijdou zeptat. Ne na naplnění odkazu předků, ne na slávu rodu, ale na lásku. Možná je to dobře, protože láska je v životě to nejdůležitější a jen pošetilci to nechtějí vidět. „A dáš mu syna, a ne jednoho.“ Vědma pak hodila ho ohně ještě jednu hrst vonných bylin a zahleděla se dlouze do plamenů, jejichž jazyky nabyly sytě zeleného odstínu a vyšlehly téměř až k nízkému stropu.
