Kniha Jeden život nestačí, anotace
Pavla vyrůstá se dvěma staršími sestrami v pekle příkazů a rozkazů. O co přísnější je vojenská výchova, o to dravější je její touha rodičovskému drilu uniknout. Když se jí to konečně podaří, odnáší si s sebou nenávist a odhodlání pomstít se. Bloudí světem i svým životem a zjišťuje, že ubližuje především sama sobě. Cesta k usmíření přitom leží v daleké minulosti.
Kniha Jeden život nestačí, on-line ukázka
„To nevypadá dobře.“ Irena se otočila od okna do pokoje, směrem k Pavlině posteli. Vytočili ji tak, aby k ní byl přístup ze všech stran. „Co myslíš?“ Miro nevěděl, jestli komentuje počasí, nebo Pavlin stav. „Oboje.“ Venku to vypadalo na bouřku. I když se blížilo poledne, byla tma, že museli rozsvítit. „Bouřka v listopadu?“ Miro také přešel k oknu a černé mraky hodnotil ustaraným pohledem. „Všechno je možné…“ Irena si zamyšleně přisedla k Pavle.
V obličeji měla obavy a stažená ústa vyjadřovala úzkost. „No, fakt, vůbec se mi to nelíbí, jako by se porod zarazil,“ nesouhlasně zavrtěla hlavou. Kontrolovala rodičku před dvaceti minutami a zjistila, že se vůbec neotevírá. Dívala se na Pavlin ztrhaný obličej a přemýšlela, co dělat. Hlavou se jí honily komplikace, ke kterým může dojít a které si nechtěla připustit. „Panebože, je mladá, tak snad to zvládne,“ prohodila někam za svá záda směrem k Mirovi. „A co když ne? Co když se to zkomplikuje?“ Miro první vyslovil jejich společné obavy nahlas. „Nekecej blbosti a nepřivolávej to!“ vyštěkla Irena podrážděně. V té chvíli Pavla zanaříkala, otevřela oči, prohnula se v zádech, otevřela ústa, jako by chtěla nahlas vykřiknout. Ale zároveň si pusu zakryla pevně zaťatou pěstí. Nevyšel z ní ani hlásek. Pak ochabla, pěst povolila, obličej se zklidnil.
