Když se Jack Morgan staví v pařížské pobočce, netuší, že místo památek, které chtěl v městě umění navštívit, dostane nový případ. Zmizela totiž vnučka významného klienta. Brzy se objeví několik brutálně zohavených vlivných osobností, jejichž vraždy spojuje záhadné graffiti. Jack ví, že je potřeba složit všechny dílky skládačky dřív, než bude pozdě.

Epée kráčel rychle po Rue Marcadet s taškou přes rameno pevně přitisknutou k boku, kapucí černé mikiny nasazenou a černobíle kostkovaným šátkem zvaným kefíja omotaným kolem snědého krku. Jeho jméno znamenalo ve francouzštině meč – přesněji řečeno soubojový meč, za který se té noci také považoval. Vyhlašuju tady válku, pomyslel si Epée. Meč označuje první bojiště. V té zchátralé oblasti potkával takhle pozdě jen málo chodců a dával si pozor, aby se nepodíval na těch pár lidí, kteří ho minuli na chodníku kousek od křižovatky s Boulevardem Barbès. Obchody lemující obě strany bulváru byly tmavé, ale v oknech bytů nad nimi blikala světla.

Někde plakalo děcko. Kdesi hrála středovýchodní hudba. Epée se podíval na sever za islámské knihkupectví, krejčovství, kde se prodávala roucha, a výklad pobočky kurýrní služby FEZ Couriers. Byl přímo na místě, které si pamatoval ze svého průzkumu před týdnem. Je dost velká, pomyslel si, a její pleť je bezchybná. Vlastně je dokonalá. Lepší bych nenašel. Když Epée viděl, že jsou chodníky na bloky daleko v každém směru prázdné, přetáhl si šátek přes spodní polovinu obličeje a rozběhl se ke svému cíli. Hned za zavřenými dveřmi mešity smykem zastavil, sáhl do tašky a vyndal dvě plechovky spreje. S plechovkou v každé ruce postříkal zeď mešity širokými oblými pohyby, které začaly vysoko nad jeho hlavou a končily u špiček bot. Za pár vteřin byl hotový a cítil hořkosladkou extázi vyčerpaného umělce.