Kniha Jak chutná naděje, anotace
Adéla, Sandra a Edita jsou každá jiná, přesto jsou si v mnohém podobné. Adéla se musí starat o sourozence, protože její matka pije. Sandra žila v Austrálii, a proto vyčnívá z davu. Edita se pere s nízkým sebevědomím a nešťastnou láskou. Pomůže jim přátelství zachránit to, co nedokážou dát do pořádku ani dospělí?
Kniha Jak chutná naděje, on-line ukázka
Po poměrně chladném a deštivém září se babí léto rozhodlo, že ještě neřeklo poslední slovo, a říjnové dny byly prozářené sluncem. Listí na stromech hrálo všemi barvami, od jasně žluté po sytě červenou, vzduch voněl vlhkým mechem a houbaři si hromadně chystali košíky. Dokonce i Edita, která učení milovala, zírala z okna a nechtělo se jí sedět v lavici a poslouchat ředitelův monotónní hlas, vykládající něco o acidobazických reakcích. „Rád bych vás upozornil,“ přerušil ředitel Hubálkovo zívání, „že tohle budete mít u maturitní zkoušky. Vřele vám doporučuji dávat v hodině pozor.“ Filip Hubálek zíval dál, ale Edita přece jenom zpozorněla a ze všech sil se snažila soustředit.
Těsně před koncem hodiny zvýšil ředitel hlas a oznámil třídě zprávu o nadcházející exkurzi. „Spřátelená zemědělská škola v Kociánovicích na jižní Moravě nás pozvala na prodloužený víkend na jejich cvičnou farmu.“ Všichni okamžitě zbystřili, i Hubálek přestal zívat. „Pojedeme v pátek dvacátého října, což už je za dva týdny. Vy i vaši rodiče byste měli během dneška obdržet e-mail. Omlouváme se za pozdní oznámení, ale čekali jsme, až škola potvrdí svou nabídku. Všechno máte zajištěné, dopravu, stravu i ubytování, čímž znovu děkuji našemu štědrému sponzorovi.“ Třídou to zašumělo a o chvíli později se šum proměnil ve vzrušenou debatu a spoustu otázek. Bylo dobře, že si zkušený pedagog nechal tuhle informaci až na konec hodiny.
