O čem kniha Hvězdy osudu je?

Když jsem objednávala knihu Hvězdy osudu, očekávala jsem samostatný, romanticko-dobrodružný román. Ač jsem od Nory Roberts četla už hodně knížek, nikdy se mi nepoštěstilo narazit právě na takovou knihu. A přitom si je čtenářky tolik chválí. Hvězdy osudu se mi podle anotace zdály, že by mohly mé přání splnit.

Když jsem po pár kapitolách pochopila, že tohle bude opět začátek nové trilogie, a navíc to, co jsem čekala, jako konspirační do dobrodružství, se ukázalo jako fantasy zápletka, byla jsem trochu zklamaná. Autorka však dokázala, že skutečně umí psát a uchvátí čtenářky, ať chtějí nebo ne. 

Příběh jasnovidné malířky Sashy mě úplně fascinoval. Již dlouho se jí zdály zvláštní sny, ve kterých hledala jakési hvězdy. Měla kolem sebe pětici stále stejných osob a hlavně muže, do kterého se ve snech zamilovala. Rozhodla se, že se odreaguje dovolenou a odletěla na Korfu.

Sotva se ubytovala v hotelu a vyrazila se kouknout po okolí, narazila na terase hotelu na ženu ze svých snů. Odhodlala se a seznámila se s ní. Pověděla jí o svých snech a ukázala nákresy. Bylo to sice bláznivé, ale žena jí uvěřila. A tak začalo přátelství s Rilly. Postupně se objevil Bran, muž ze Sashiných snů i další lidé. Celkem jich bylo šest – logicky. Myslím, že mohu prozradit, že zde autorka opět zvolila osvědčený koncept, kdy se v každém dílu trilogie dá dohromady jedna dvojice.

I když je konec a vlastně celý příběh hodně předvídatelný, bavilo mě to. Líbilo se mi prostředí řeckého ostrova, vyhledávání hvězd osudu v podmořských jeskyních, ale především sledování vztahu celé skupiny, jak se jednotlivé postavy postupně poznávaly a odhalovaly svá tajemství. Rodila se láska i přátelství, postavy se postupně proměňovaly, tak jak objevovaly své schopnosti. Tohle je něco, co umí autorka dokonale vystihnout. Nechyběly tu dokonce ani lehce erotické scény. Co chtít víc?