Kniha Hrozny hněvu, anotace
Krutá sucha zničila veškerou úrodu na farmě Tomovy rodiny. Zmámeni iluzí o šťastné budoucnosti odcházejí za prací do Kalifornie. Cesta za snem se ovšem promění v boj s větrnými mlýny, ve kterém naleznou někteří členové rodiny smrt a jiní se snaží navzdory situaci zachovat si víru v lidskost a naději na lepší zítřky.
Kniha Hrozny hněvu, on-line ukázka
Joadovic rodina se pomalu sunula na západ, vzhůru do hor Nového Mexika, okolo štítů a pyramid vysočiny. Vyšplhali se až do náhorní země Arizony a průrvou hleděli dolů na Malovanou poušť. Zastavila je pohraniční stráž. „Kam jedete?“ „Do Kalifornie,“ odpověděl Tom. „Jak dlouho chcete zůstat v Arizoně?“ „Jen co bychom projeli.“ „Vezete nějaké rostliny?“ „Rostliny žádný.“ „Měl bych vám všecko prohlídnout.“ „Říkám vám, rostliny nevezeme žádný.“ Stráž jim na ochranné sklo přilepila lísteček. „Tak dobrá. Můžete jet, ale koukejte si pospíšit.“ „Jistě. Sami chceme.“ A plazili se vzhůru do svahů porostlých nízkými pokroucenými stromy. Holbrook, Joseph City, Winslow.
A pak zase začly vysoké stromy a z vozů jen prskala pára, jak se plahočily do kopců. A přišel Flagstaff a ten byl nejvýš. Z Flagstaffu dolů přes velké pláně a silnice před nimi mizí v dálce. Voda začíná být vzácná, musí se kupovat, po pěti centech, po deseti i patnácti za galon. Slunce vysušilo kamenitý kraj a před nimi vystupují rozeklané rozpukané štíty, západní stěna Arizony. A teď prchají před sluncem a před suchem. Jedou celý večer, do hor dojedou uprostřed noci. Po rozeklaných ochozech se v horách plazí nocí a matné světlo jejich reflektorů se míhá po kamenném silnice. Vrcholek přejeli ve tmě a pak sjížděli pomalu dolů přes zvětralou kamennou tříšť Oatmanu: a když se rozednilo, spatřili pod sebou řeku Colorado.
