Kniha Host, anotace
Když se Thomas a Saskia vrátí z dovolené, hned zjistí, že je něco špatně. V domě někdo byl. Zatímco ze sebe Saskia smývá špínu z cest, Thomase někdo prudce udeří do hlavy. Po týdnech v bezvědomí se probírá a zjišťuje, že Saskia byla unesena. V okolí se začnou ztrácet i další ženy a ve vzduchu visí tísnivé ticho nalezených mrtvých těl.
Kniha Host, on-line ukázka
Dům obklopovala temnota, jen osvětlená okna v přízemí působila jako pozvání. Pojď dál, buď náš host, chceme, aby ses tu cítil jako doma. Setrvával tiše ve svém úkrytu a pozoroval světlo z jisté vzdálenosti, jak to dělal celý život. Odstup byl pro něj důležitý. Až příliš často se stávalo, že jakmile se do toho světla ponořil, změnilo se a ztratilo na své hřejivosti. A pak nezbylo nic z toho konejšivého pocitu, že konečně našel svůj domov. Světlo v sobě ukrývalo možnosti i nebezpečí, bylo zároveň lákadlem i zkázou. To pochopil už dávno, za jedné z mnoha dlouhých osamělých nocí, kdy zíral ze svého okna na skleněné koule pouličních svítilen a pozoroval hmyz, jenž stále znovu nalétal do světla, přestože v něm nacházel jen svoji smrt. Nyní se u okna domu něco pohnulo.
Byla to ta žena. Vysoká bruneta se srdečným úsměvem a hnědýma očima. Při těch nemnoha příležitostech, kdy se dostal do její blízkosti, cítil, jak by mu dělala dobře. Obklopovalo ji něco, pro co nenacházel slova. Některé ženy to měly, jiné ne. Mareike to měla. Ale na Mareike teď nesmí myslet, protože když mu hlavu ovládla vzpomínka na ni, posedlo ho něco, co nedokázal udržet pod kontrolou. Viděl, jak se bruneta vrací. Postavila cosi na kulatý stůl v jídelně a on pozoroval, jak se jí pohybují rty, když mluví. Naklonila se nad stůl, přehodila si dlouhé vlasy přes levé rameno a pohlédla přímo k oknu. Světlo v nitru domu činilo všechno, co se odehrávalo venku ve tmě, neviditelným.
