Kniha Gustík Smutník a strašidelný trezor, anotace
Gustík a Ema svádí tuhý boj s novým nepřítelem, požíračem stínů, který se lstivě převlékl za zmrzlináře. Místo radosti rozsévá hrůzu a obě děti pronásleduje po temném domě, který je ještě strašidelnější a zlověstnější než dřív. Jde mu o jediné – získat pro krutého lorda Obsidiána tajemný trezor na noční můry, aby vypustil na svět ty nejděsivější zlé sny.
Kniha Gustík Smutník a strašidelný trezor, on-line ukázka
Gustík shlížel na Emu z balkonu v patře. Nezdálo se, že by se bál nebo působil ustaraně. Spíš vypadal překvapeně, že Emu vidí. Převlékl se do jiného černého obleku s černou kravatou. Ema okamžitě poznala, že není stejný, jako měl na pikniku, protože ten si zapatlal šťávou z melounu. Tenhle neměl na klopách fleky a vypadal jako právě přinesený z čistírny. (Tím pádem se naskýtala otázka, kdo Gustíkovi pere, jenže Ema zrovna teď neměla čas se na to zeptat.)
Přistihla se, že jí Gustíkův klid a nevzrušené chování lezou na nervy. „Copak jsi neslyšel, co jsem říkala? Pronásleduje mě zmrzlinář!“ „Och,“ podivil se Gustík. „Neříkala jsi, že tě pronásleduje,“ namítl. „Pouze jsi hlásila, že je tady. V tom je značný rozdíl.“ Někdy by na Gustíka nejradši zadupala. Ten kluk je ale natvrdlý! „Budeš mě chytat za slovo, anebo mi pomůžeš?“ „Pomůžu ti,“ rozhodl se kamarád. „Sejdeme se na konci purpurového schodiště. Je tamhle!“ Ve velkém salonu byl tucet schodišť včetně takových, která úplně opomíjela první patro a vedla někam výš.
Našla se tu schodiště dřevěná rozvrzaná, ale i úzká a točitá. Dokonce i taková, kterým chyběly stupně, včetně jednoho vedoucí- ho někam nahoru, které mělo jen každý šestý schod, a proto hrozil bolestivý pád do přízemí každému, kdo by mezeru mezi prkny nedokázal přeskočit. Purpurové schodiště patřilo k těm přepychovějším.
