Kniha Dvě Markéty, anotace
Jan Jindřich Lucemburský je poslušným synem svých královských rodičů. Domluvený sňatek s tyrolskou vévodkyní Markétou, která zrovna neoplývá krásou, je ovšem předem odsouzený k nezdaru. Nepřízeň osudu se rázem mění, když šlechtic najde útěchu a hlubokou lásku u Markéty Opavské.
Kniha Dvě Markéty, on-line ukázka
Jen se podívejte, mladá dámo, jak se nám dnes podařilo zaplést vám vlasy. Moc vám to sluší,“ snažila se komorná Hildegarda potěšit svoji zamračenou velitelku. Jenže se jí to nepovedlo. Nezdálo se, že by desetiletou dívku zajímaly její tuhé nezkrotné kudrny, ať už upravené do jakéhokoliv účesu. Dokonce to vypadalo, že ji ani nezajímá, co má na sobě. Seděla u okna ve své růžové komnatě, hleděla ven a komorná věděla, že se jako vždy snaží ovládat svůj vztek a zlobu na celý svět. „Ubohé dítě,“ šeptla druhá komorná Berta zklamané Hildě. „Můžeš se snažit, jak chceš, ale účesem nespravíme, co příroda pokazila.“ Komorná Berta měla v očích lítost a soucit s dívkou, kterou právě poznala coby její nová služebná, protože ty se u ní střídaly jako proměnlivé počasí.
Berta věděla, že se o mladinké tyrolské vévodkyni říká, že není zrovna pohledná. Byla známá jako ošklivá vévodkyně, dokonce slyšela i hanlivou přezdívku Markéta pyskatá. Než nastoupila na hrad Tyrol do služby, nevěřila těm povídačkám. Myslela si, že ženské přehánějí a že z nich mluví závist. Jenže když malou slečnu uviděla poprvé, měla co dělat, aby nedala najevo nepříjemné překvapení. Nejen ošklivý obličej, ale dívka se rodičům jaksi vůbec nepovedla. Celá byla neforemná. Tělo možná ještě vyroste, ale na otylém krku už teď seděla neúměrně velká hlava s oteklým obličejem. „Taková byla vždycky?“ zeptala se Berta šeptem Hildy. „Vždycky, i když jako malé dítě byla alespoň roztomilá.
