Kniha Dvanáct tajemství, anotace
Novinář Ben Harper se ve své profesi zaměřil na kriminální případy. Nyní nastal čas, aby vynesl na světlo ten nejotřesnější, svůj vlastní. Když mu bylo osm, všemi otřásla brutální vražda jeho bratra a kamaráda, kteří byli ubodáni dívkami v jejich věku. Hrůzný čin ještě umocnila sebevražda matky obou bratrů. Ve světle nedávných událostí ale v Benovi klíčí podezření, že se vše odehrálo jinak…
Kniha Dvanáct tajemství, on-line ukázka
Do ložnice svítí slunce a jeho ostré světlo se téměř nedá snést. Nadzvednu se a sáhnu po mobilu. Podívám se, kolik je hodin. Už jsem měl být v práci. Povím Madeline, že jsem dopoledne strávil sběrem materiálu pro nový článek. Kromě toho je čtvrtek a půlka kolegů už přemýšlí o nadcházejícím víkendu. Rozhlédnu se po místnosti. Oblečení se válí na podlaze a odhozená prázdná peněženka dělá společnost hodinkám, které jsem dostal od mámy k osmnáctinám. Hlava se mi točí. Praštím sebou na polštář a civím do stropu. Do očí se mi hrnou slzy a já přitisknu prsty k jejich koutkům. Zhluboka se nadechnu a odhodím přikrývku, ale sotva to udělám, zaslechnu v koupelně téct vodu. Hned nato se otevřou dveře a do ložnice vtrhne paní Cranfieldová.
Nikdy bych se neodvážil nazvat ji hospodyní na půl úvazku, obzvlášť proto, že jsem jí nikdy nezaplatil jediné penny, ale ohromně mi pomáhá tím, že udržuje v domě pořádek. Spolu se svým manželem mi po mámině smrti pomohli zase se postavit na nohy. Víceméně se stali mými náhradními rodiči. Bez nich si neumím svůj život představit, ale jak to někdy bývá se všemi rodiči, občas mi mírně lezou na nervy. „Tak už ses nám vyspinkal?“ poznamená jízlivě paní Cranfieldová. „Ta koupelna je děs běs.“ „Vážně?“ Šátrám po dece, abych se honem zakryl. „Nemáš nic, co bych už neviděla,“ setře mě, projde místností, sebere moje trenky a hodí mi je na postel. „Zřejmě se ti zase udělalo šoufl, když jsi dovrávoral dovnitř.
