Kniha Dům nového života, anotace
Píše se rok 1989. Tři porodní asistentky, Susanne, Carola a Ella, se rozhodnou v opuštěné budově založit porodní dům s péčí, jakou si rodičky zaslouží. Jednoho dne se k Susanne dostane žena, jejíž jizvy prozrazují, že vše není tak, jak rodička tvrdí. Susanne si vzpomene na vlastní staré rány. V mládí porodila dceru, jíž se musela vzdát. Nyní by ráda zjistila, jak se dceři daří, i když si to adoptivní rodiče nepřejí.
Kniha Dům nového života, on-line ukázka
Susanne si hřála ruce o hrnek s kávou a z okna ve čtvrtém patře Nemocnice sv. Vavřince pozorovala východ slunce. Slunce nad městem bylo krvavě rudé a nádherné, ale většina lidí ho neviděla, málokdo byl už touto dobou na nohou. Jen ti, kteří se starali o to, aby všechno fungovalo. Pekaři. Policisté. Záchranáři. Roznašeči novin. Zdravotní sestry. A porodní asistentky, stejně jako ona. A nikdo z těchto lidí neměl s největší pravděpodobností ani čas východ slunce pozorovat, protože pohledem sledoval ulici, nejbližší poštovní schránku nebo zraněného, o něhož musel pečovat. Ještě byl klid.
Před dvěma dny nastal úplněk a způsobil, že praskly všechny plodové vaky, kterým už nazrál čas, a jen v této porodnici se ten den stal prvním dnem života hned pro dvanáct dětí. Výhled na východ slunce narušilo blikání majáčku. Nebo ne, nenarušilo ho, naopak, pomyslela si Susanne. Život také není žádný pokojný východ slunce, ale je to neustálý boj nekonečně mnoha okamžiků mezi životem a smrtí. A přesto Susanne vždy cítila útěchu, když pozorovala východ slunce. Slunce nakonec vyjde nad každým člověkem. I nad tím jedním, kterého už příliš dlouho neviděla a kterému právě nyní posílala tichý pozdrav. Susanne se odvrátila od okna, aby mohla jít navštívit šestinedělky.
