Kniha Druhá naděje, anotace
Nezadaná žena vlastně není problém. Nezadaná žena s dítětem už takový menší problém je. Ale když jsou ty ženy čtyři a dětí celkem šest – asi chápete, jak vypadá skutečný průšvih. A pokud navíc všechny tyhle ženy touží najít životní lásku, je lepší vzít nohy na ramena a počkat, až to vzdají. Teprve potom se možná začne rýsovat schůdné řešení…
Kniha Druhá naděje, on-line ukázka
Konec května se konečně nechal přesvědčit, že přijde léto. Celý den v ulicích panovalo vedro, chodníky doběla rozpálené, ale teď byl nádherně vlahý podvečer. Katka s Hátou se potulovaly po Petříně, Háta ve svítivě tyrkysové halence s širokánskou bílou splývavou sukní nad kotníky, Katka ve fáčových šatech s indickou batikou, z nichž jí vykukovaly nahé paže a dole jen špičky sandálů. Všechny čtyři děti byly u svých čtyř otců. I Katka navzdory svému setrvalému špatnému svědomí vůči Kuličce musela uznat, že někdy je to výhoda. Háta jí včera večer zavolala a výjimečně nežádala bobříka dobrého skutku pro Háťata, nýbrž pro sebe.
„Potřebuju se vykecat, kámoško,“ sdělila Katce na rovinu. „Chybí mi vrba kombinovaná s psychoterapeutem. Pokud mi pomůžeš, splním ti tři přání.“ Katka souhlasila, že si pořádně nepopovídaly už hodně dlouho. Chvilky při předávání Háťat tím či oním směrem a telefonáty jim jen těžko mohly nahradit ty nekonečné hodiny proklábosené za dávných bezstarostnějších časů. Shodly se, že pokud bude hezky, vykašlou se na kavárny a restaurace a vyjdou si na Petřín. „No, přiznej se, kdys tam byla naposledy?“ vyzvídala vítězně Háta. „Tak jednou za rok vyrazím na lanovku s Kuličkou,“ připustila Katka. „To není ono. A já se s Háťatama nedostanu ani k tomu.
