Kniha Druhá dívka, anotace
Phoebe pracuje v márnici. Jejím úkolem je s pomocí líčidel vracet mrtvým nádech života do tváří. Jednoho dne narazí při práci na vlastní dvojnici. Mrtvá jako by jí z oka vypadla, na těle má dokonce znepokojivě povědomá tetování. Za pomoci výstředního kolegy proto začne pátrat po okolnostech smrti mladé ženy a dojde k šokujícím zjištěním. Lze jim ale věřit?
Kniha Druhá dívka, on-line ukázka
Zatímco Phoebe hledí na svou takřka zrcadlovou podobu, ženiny rysy se chvějí a rozplývají, jako by se dívala skrz vlny horka za žhavého dne. Není to správné, že zemřel někdo tak mladý, ale Phoebe už pochopila, že nikdo nemá zaručený dlouhý život. Lidé odcházejí v jakémkoliv věku, někdy i minutu poté, co se narodili. Každý život má svou přirozenou délku, dokud nás Bůh nezavolá domů, říkala Mandy Parkerová na zádušní mši po nehodě. Nebo ta slova možná pronesl někdo jiný – bylo tam tolik lidí a žádný z nich jí nepřinesl útěchu. Podobné aforismy zraňovaly Phoebinu duši a bolest otupovaly jen silné uklidňující léky v jejím mozku. Vznášela se nad truchlícími jako oblak vytvořený z benzodiazepinů.
Teď má však mysl čistou a ta žena na jejím stole je skutečná. Vzpamatuj se, opakuje si. Zhluboka se nadechne a snaží se uspořádat myšlenky. Už se jí přece stalo, že dorazilo tělo, které se podobalo někomu jinému, ale pak se objevily rozdíly, odchylky, a ona si uvědomila, že jde o příbuzného nebo čistě náhodnou podobnost. Nikdy však na stole neviděla takřka přesnou repliku sama sebe, nebo aspoň mladou ženu, která by se jí tolik podobala. Tahle žena vypadá jako ona po třicítce, byla tedy možná o deset let mladší než Phoebe, které je čtyřicet tři. Tělo je umyté, kůže ještě vlhká, vlasy mokré a z kohoutku kape voda, která tiše hučí v trubkách mizejících ve zdi.
