Každou noc budí Quinn ze spánku démoni. Pronásledují ji a šeptají ji o smrti. Že se s dívkou děje něco zlého, si všimne až spolužák Aaron, který má schopnost jejím ošklivým snům zabránit. Stane se jejím ochráncem, ale démoni se je snaží rozdělit. A taky zničit.

Aaron Collier si narovnal batoh na zádech a rozhlédl se chodbou, přitom hbitě nastavoval kombinaci zámku své skříňky a mezi jednotlivým čísly zvedal hlavu, aby se ujistil, že Quinn ještě nevyklouzla do jídelny. O pouhých čtrnáct řad dál se objevovala a zase mu mizela z očí, jak přicházely a odcházely skupinky hladových studentů. Na hodině anglické literatury se ocitli ve stejné diskusní skupině, aby debatovali o tom, jestli Hamlet opravdu miloval Ofélii. Quinn si omotávala vlasy kolem prstu, podivně tichá, když argumentoval, že Hamletova láska k Ofélii byla upřímná, ale touha po pomstě přehlušila všechny ostatní emoce. „Co si o tom myslíš, Quinn?“ zeptal se. Trhla sebou. Její oči se upřely do jeho: byly zarudlé, unavené a make-up nemohl zakrýt tmavé kruhy a pytle pod očima.

Zjevně se mnoho nocí pořádně nevyspala. „Souhlasím.“ Odvrátila se od něho a vrátila se k bezmyšlenkovitému omotávání vlasů, zatímco debata pokračovala. Měl chuť se jí dotknout, zahlédnout aspoň útržek toho, co ji trápí, ale nevěděl, zda by jeho schopnosti fungovaly. Byly přinejlepším nespolehlivé a jeho napojení nebylo nejspíš dost silné na to, aby vyvolalo něco víc než jeho vlastní touhu. Potom by musel vysvětlit nedovolený dotek. Místo toho zatáhl ruce do rukávů košile, jako by jim nedůvěřoval. Pak se posadila vedle něho při hodině matematiky a mučila ho svým parfémem s vůní sladkého jablka. Kolem krku měla pevně omotanou šálu jako štít proti světu.