Kniha Dopis slečny Sophie, anotace
Sophronia Lattimorová svou šanci na lásku již propásla a musí se spokojit s nenápadnou rolí gardedámy. Když svými radami zachrání jednoho z lordů před nešťastným manželstvím, stane se v očích londýnské smetánky neocenitelnou rádkyní pro milostné vztahy. Jak si ale poradí s vlastní touhou po lásce?
Kniha Dopis slečny Sophie, on-line ukázka
Sophronia Lattimorová si už ani nepamatovala, kdy naposledy použila vějíř jako pomůcku ke koketování. Postavení chudé příbuzné a vysoký věk – bylo jí osmadvacet – ji řadil do skupinky gardedam, takže se vůbec nenamáhala přilákat pozornost nějakého pána. Kdyby si však přece jen někdo všiml, jak zběsile mává vějířem, jistě by nepochopil zprávu, kterou vysílá – Sophii bylo neskutečné vedro. Vydýchaný vzduch, v němž se vznášel odér parfémů a tělesného potu, jistě netrápil jenom ji, ale Sophii utlumoval natolik, že musela utéct ven, protože jinak by co nevidět ztratila vědomí. Naštěstí byla sestřenice Cecilia zrovna uprostřed tance, takže Sophie měla chvíli čas sama pro sebe.
Vydala se kolem přeplněného tanečního sálu směrem k francouzským dveřím na opačné straně místnosti a prošla jimi na úzký balkon. Došla až na samý okraj, kam nedopadalo umělé světlo, a zhluboka se nadechla osvěžujícího chladného vzduchu. Klidné noční prostředí ji úplně pohltilo, proto se polekala, když z tanečního sálu vtrhla na balkon mladá dvojice. Jelikož byla Sophie pořád schovaná v tmavém stínu, nově příchozí si jí nevšimli, a dřív než na sebe stihla upozornit, dali se do rozčileného hovoru. „Co to má znamenat, Priscillo?“ zeptal se muž. „Nevím, co máš na mysli.“ „Nehraj si se mnou. Každý vidí, jak flirtuješ s lordem Fitzwalterem. Copak tvoje sliby nic neznamenají?“ „Samozřejmě že ano. Moje srdce navždy patří tobě, Charlesi, to mi věř! Ovšem zatím jsem myslela jenom sama na sebe, jenže jsem pochopila, že musím brát ohledy i na rodinu.
