Kniha Divoký příliv, anotace
Píše se rok 1774. Rob Courtney žije svůj život v poklidné obchodní stanici na východoafrickém pobřeží a sní o dobrodružství. Po smrti dědečka využije příležitost a odplouvá jako černý pasažér do Anglie. Brzy ovšem přijde téměř o všechno a nezbývá mu než nastoupit na britskou válečnou loď, která míří přes Atlantik zkrotit vzbouřené americké kolonisty…
Kniha Divoký příliv, on-line ukázka
Rob se domníval, že plavba na Perseovi bude víceméně stejná jako na Cornishově lodi. A v určitých směrech tomu tak skutečně bylo. Plachty, lana a výstroj lodi byly téměř shodné. Rozložení palub a struktura trupu se rovněž podobaly. Vítr, vlny a kompasová růžice – tyto věci mu byly důvěrně známé. Všechno ostatní se lišilo. Dunstanburgh Castle se plavila zIndie do Londýna sposádkou padesáti mužů. Perseus nebyl o mnoho větší, ale posádku tvořily přes dvě stovky námořníků. Rozdíl padal na vrub výzbroje. Cornish vezl několik děl na zastrašení pirátů, ovšem váha každého z nich ubírala z užitečné tonáže, kterou bylo možné využít pro náklad a počítat s větším výnosem. U Persea byla naopak děla důvodem jeho existence. Podél hlavní paluby se hrbily jako přikrčené číhající šelmy dlouhé dvanáctiliberní kusy schopné dostřelit kouli přes míli daleko.
V bitvě bylo zapotřebí šesti mužů k obsluze každého z děl a další museli ovládat loď. Plavidlo měřilo na délku sto dvacet stop. Avšak pro posádku, která na něm pracovala a přespávala ve stísněných prostorách, existovaly neviditelné hranice, které mohli prostí námořníci překročit jen na vlastní nebezpečí. Důstojníci se s mužstvem nemísili a kapitán působil tak odtažitě, jako by to byl sám Bůh. Zatímco Cornish chodil po palubě a povídal si s námořníky, kapitána Tewa bylo možné vidět pouze ve chvílích, kdy toporně stál na zadní palubě. Další rozdíl spočíval v disciplíně.
