Hetty je dokonalá německá dívka. Její otec vyzdvihuje nacistickou ideologii, její bratr nadšeně vstoupí do Hitlerjugend. Hetty bezmezně věří ve svou zemi i lidi, kteří jí vládnou. Dokud se jednoho dne neocitne v hledáčku nacistů Walter, židovský chlapec, který jí kdysi zachránil život. A to změní úplně vše.

Metamorfóza!“ zvolá doktor Kreitz. „Tak tu knihu nazvali Angličané.“ Vzrušeně v ní zalistuje a mávne s ní. „Jestlipak někdo ví, co to slovo znamená?“ Naklání se nad katedrou, rukávy má vyhrnuté k loktům. Nikdo z nás v dřevěných lavicích mé nové třídy gymnázia se neodvažuje vydat hlásku. Už žádné rozviklané, zaprášené lavice staré reálky. Na špinavé hřiště a drzé děti taky ráda zapomenu. Tohle gymnázium má vysoké stropy, obloukovité vchody a rozlehlé chodby. Uprostřed dokonce krásnou halu s obnaženými stropními trámy. Tady jsou i učitelé vyšší, chytřejší a přísnější. Možná jsem vstupní testy zvládla líp než Karl, když tu před třemi lety, v jedenácti jako já, poprvé usedl do lavice, ale teď jsem také gymnazistka a necítím se ani trochu vzdělaná. „Není to proměna?“ ozve se do ticha někdo ze zadní řady.

Natočím krk a zahlédnu drobnou dívku s hustými černými vlasy, tak trochu jako jsou ty moje. „Jméno, prosím,“ říká dr. Kreitz a kulí na ni oči jako žabák. „Freda Federmannová,“ odpovídá dívka sebejistě. „Skvěle, Fredo,“ chválí ji učitel. „Je to proměna, přeměna, znovuzrození, z řeckého slova metamorfón, což znamená ,měnit se‘.“ Začíná přecházet po třídě. „Studium antického Řecka a Říma nás poučí o lidském společenství jako takovém.“ „Freda Federmannová je Židovka,“ zasyčí někdo za mnou dost hlasitě, aby to profesor slyšel. Ten si toho ale nevšímá a opět v ruce zvedá knihu. Má úzká ramena a vystouplé břicho.