Kniha Co přede mnou tajíš?, anotace
Isabeau Bo Maranová je šéfkou policie v horském městečku, vede spokojený život, jenže ten končí, když se na jejím prahu objeví Morgan Yancy. Bo o žádného muže nestojí – zvlášť ne o přitažlivého potížistu, jehož se někdo usilovně snaží zlikvidovat. Past, kterou Morgan nastraží na své pronásledovatele, může stát život nejen jeho, ale i Bo.
Kniha Co přede mnou tajíš?, on-line ukázka
„Nemám nevlastního bratra,“ odpověděla hluše, naprosto znechucená očividným závěrem, že tohohle chlapa jí poslal Axel jako „dárek“. Netušila, co tím mínil, a bylo jí to lhostejné. Nechtěla mít nic společného s Axelem ani jeho dárkem – ten chlápek rozhodně na dáreček nevypadal, leda by to bylo vtipné překvapení, a jí tedy do smíchu nebylo. „Axel MacNamara,“ upřesnil svoje slova.
Hlas mu zněl podivně, slabě a jako by se mu nedostávalo dechu. A protože šlo o velkého chlapa, hodně vysokého, takže mu hlava trčela kus nad střechu jeho auta, tenoučký hlas k němu jaksi nepatřil. „Vím, o kom mluvíte. Ale to je jedno.“ „Říkal mi, že to budete brát takhle.“ Muž se rozhlížel, přejížděl očima z jednoho předmětu na druhý, jako by mu působilo námahu i jen pohybovat očima. Získala dojem, že nejspíš jen hraje o čas. A tu si uvědomila, že ten člověk nevypadá jako duch, ale že vypadá jako nemocný. Tvář mu pokrývala vrstvička potu, ačkoli bylo příliš chladno na to, aby se zpotil jen tím, že seděl v autě. „Měl pravdu.“ Pak jí něco docvaklo a Bo si muže přimhouřenýma očima prohlížela pozorněji.
Lidé vysílení a nemocní mívají slabý hlas, jako by se nemohli pořádně nadechnout. Bledost v obličeji podtrhovala jeho ostré rysy a zvýraznila tmavé několikadenní strniště vousů a hluboké kruhy pod unavenýma očima. Naráz měla dojem, že se drží na nohou jen díky ruce položené na střeše vozu. Podívala se na tu ruku. Ano, konečky prstů měl docela bílé, jak je vší mocí tiskl k plechu. Potil se námahou jen z toho, aby zůstal stát.
