O čem kniha Bojoval jsem v řadách Wagnerovců je?

Marat Gabidullin se dal k Wagnerovým bojovníkům, nechápe proč Rusko okupuje „bratrskou“ Ukrajinu. Bojoval v Sýrii. Dokazuje, že syrská armáda je totálně neschopná a režim v Damašku drží u moci ruští žoldnéři.

Jako zpověď a pokus o očistu se dá hodnotit skvělá kniha Bojoval jsem v řadách Wagnerovců, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Je to další solidní příspěvek k pochopení současné ruské reality. Jedná se osobní vzpomínky bývalého důstojníka ruské armády Marata Gabidullina, který z ní začátkem devadesátých let odešel, čehož pak později litoval. Živil se pak všelijak, jako bodyguard, zapletl se s mafií, propadl alkoholu. Nakonec skončil v řadách Wagnerovy soukromé armády pod velením Sergeje Prigožina. Gabidullin opustil řady žoldáků před několika lety a nyní žije ve Francii, která mu poskytla azyl. V knize rovněž uvádějí výmysly putinovské kremelské propagandy na pravou míru.

To, že Rusko lže, pochopil už na své první misi v okupovaném Luhansku v létě 2015. Tamní separatisté rozkradli, co mohli, jejich ztráty či zranění nepocházely v drtivé většině z bojů s ukrajinskými vládními jednotkami, ale z rvaček a bitek mezi opilými vojáky armády tzv. Luhanské lidové republiky, při nichž často docházelo i na střelné zbraně. Tito zranění zaplnili ve velkém počtu tamní nemocnice. Jejich nejvytíženější oddělení byly traumatologie s čelistní a obličejovou chirurgií. Pacienti se však nerekrutovali ze zraněných vojáků, ale z především z manželek a družek separatistických bojovníků. Ti, když přijdou domů ve špatné náladě a opilí, tak si na nich vybíjejí zlost a surově je zmlátí.

Podle Gabidullina to byli hlavně separatisté a ruští žoldnéři, kteří provokovali ukrajinskou armádu výpady a ostřelování dělostřelectvem, takže si právem položil otázku, kdo tady vlastně brání uzavření příměří. Luhanskou lidovou republiku tvořila ve skutečnosti malá skupina lidí v područí bandy nevzdělaných barbarů, kteří se dostali ke zbraním.