Kniha Bezpečný přístav, anotace
S mobilní knihovnou uloženou v roztomilém žlutém autíčku brázdí Jenna cesty malebného ostrova a vydává se vstříc novým nadějím a snům. S občasnou mlhou a legendami o mořských pannách se vypořádá, horší bude vyjít s protivným šéfem Danielem. I další obyvatelé mají postranní úmysly. Jenže všechno není takové, jak se na první pohled zdá.
Kniha Bezpečný přístav, on-line ukázka
Pokud má Jim náladu na žerty, je to dobré znamení. Daniel se uchechtl. „Mořské panny? Nikdy jsem žádnou nepotkal. Dokonce jsem z ní nezahlédl ani špičku ocasu.“ Což nebyla tak úplně pravda. Copak se kdysi nenechal ošálit svůdnou sirénou, která ho vlákala do svých tenat? A jaká to byla chyba. Raději se soustředil na Jima a novou knihovnici, která, zaražená a bledá, stála před ním. Daniel tiše zaklel. Neměl tak řvát, ale v uších mu pořád burácí vichřice, a neměl čas přizpůsobit sílu hlasu relativnímu tichu kapitánského můstku. Možná neměl klít a používat vulgární výrazy. Kdyby ho slyšela Katrina, donutila by ho vhodit tři mince do sklenice s pokutami, kterou za tímto účelem zřídili v kuchyni.
A ještě jednu navíc za to, že je protivný, přestože má plné právo být nabručený potom, co většinu dne strávil ponořený v účtech a lámal si hlavu, kde vzít peníze na nový traktor a z čeho zaplatit veterináře. Celkem by se obešel bez toho, aby ho zavolali na rozbouřené moře, kde ho navíc čekal pohled na zrenovovanou pojízdnou knihovnu, přišpendlenou k palubě trajektu jako nešťastný brouk, o niž se tříští zlověstné vlny. „Pane McGregore?“ oslovila ho tiše žena. „Jsem Jenna Palmerová, nová knihovnice.“ „Vím, kdo jste,“ ucedil a ona se ušklíbla, nejspíš zaskočená jeho příkrým tónem. „Prosím, na kapitána se nezlobte. To, že jsme dnes vypluli, není jeho chyba, ale moje.
