Kniha Bezpečné místo, anotace

Kniha Bezpečné místo, on-line ukázka

Přišlo jaro. Květiny rozkvetly, listí se rozvinulo a Morgan vděčně odložila zimní oblečení. Babička sice nepřijala peníze na nájem, ale Morgan věděla, že květiny neodmítne. Cestou do zahradního centra ji zaplavovaly hořkosladké vzpomínky na Ninu. Když však procházela uličkami a vybírala rostliny, přinášelo jí úlevu slyšet hlas své kamarádky, který jí do ucha šeptal rady. Celé dopoledne a odpoledne strávila výběrem, nákupem a přenášením rostlin a uvažováním, které letničky zasadit do květináčů z kůlny a které do záhonů mezi trvalky. Když jí na telefonu zazvonil budík, odložila nářadí, šla se umýt a převléknout do práce. Byla na sebe pyšná, že prožila tak hezký, produktivní den.

Nemusela dumat nad tím, čím zabít čas, ale skutečně měla co na práci. Její den se stal ještě veselejším, když sešla dolů a uslyšela nadšené hlasy. „Podívej se na ty barvy! A jak ty květináče postavila k sobě do různých výšek! Vypadá to jako práce profesionálního zahradníka.“ „Něco ti řeknu, Audrey. Ten starý, rozvrzaný stojan jsem se chystala vyhodit. A teď se na něj podívej.“ „Barva ve spreji a nové šrouby,“ řekla Morgan, když vyšla na zadní terasu. „Líbí se vám to?“ „Je to nádhera.“ Audrey se naklonila, aby přičichla k fialovým otočníkům. „Skvěle jsi nás překvapila. A ty květiny, co jsi zasadila venku, jsou taky překrásné. Muselo ti to zabrat celý den.“