Kniha Anička a Jitřenka, anotace
Na kraji lesa je za domkem schovaný výběh, tak akorát pro Jitřenku. Donedávna veselá kobylka teskní: její paní odchází studovat a už jí na Jitřenku nezbývá čas. Má sice své zvířecí kamarády, třeba psa Azora, prasátko Kvíka a kavku Rámuse, ale moc by vedle sebe potřebovala nějakou holčičku, která by s ní cvičila. Třeba tu, co se tuhle na chvíli zastavila u ohrady. Netrvá dlouho a Anička s Jitřenkou spolu začnou trénovat. Zatím potajmu, na zapřenou, ale taková radost se nedá dost dobře skrývat. Jak to udělat, aby mohly s pravdou ven?
Kniha Anička a Jitřenka, on-line ukázka
Byla středa a já čekala, až se Andulička objeví. A v sobotu bude trénink na jízdárně, jak mi řekl dědeček. Paní Jarmila se na nás prý moc těší a Dorotka taky. Jupííí! Netrpělivě jsem přecházela po výběhu a čekala, až cinkne zvonek a Andulička přiběhne. Nemohla jsem se dočkat, kdy mě zase obejme kolem krku a já jí zavrtám hlavu do podpaží. Už minule se Andulička smála, jaký mám na sobě zimní kožich, že jsem jak medvídek. Nojo, broukla jsem, vy lidi na sebe vezmete teplé oblečení, my koníci musíme přelínat a dostat zimní srst.
Aňa čekala na autobusové zastávce, slíbila rodičům, že k hájovně bude jezdit. Od zastávky na silničce je to pár kroků. Jenže to busové přibližovadlo, jak mu říkala, nejelo a nejelo. No pravda, ono to na silnici nějak klouže, mudrovala Aňa. „Co teď?“ vyděsila se. Slíbila jsem babičce, dědečkovi i Jitřence, že ve středu vždycky přijdu. A dala jsem mamce a taťkovi slovo, že budu jezdit busovým přibližovadlem. To nejede. Kde je chyba?
