Nadešel důležitý okamžik. Aton svítil v celé své kráse. Před Amenhotepovýma očima zářil bůh, který chtěl, aby se stal novým dědicem trůnu a určil tak okamžik a způsob konce cesty jeho bratra Thutmose. Amenhotep se k němu usilovně modlil, a Aton neotálel a vyslechl jeho prosby. Projevil milosrdenství svému vznešenému oddanému. Amenhotep se nedovolával přímo bratrovy smrti. Touha po životě na výsluní však vyžadovala oběť a jeho bůh byl nemilosrdný, zalil tedy krví jednu noc plnou záhad a smůly. Noc, kdy se všem změnil život: život panovníka a královny Teje, kteří oplakávali prvorozeného syna, život Thutmose, navždy ztraceného pro královskou budoucnost, i život drobného pohublého syna, který se nikdy nesměl ukázat na veřejnosti, jako by se za něj styděli, a jenž se, znenadání ozářen Atonovým oslňujícím světlem, během okamžiku stal středem království.

Amenhotep stál nyní po boku lidem respektovaného a milovaného, ale již nějakou dobu slabého a nemocného otce, Amenhotepa III. Faraon chtěl, aby z nového následníka trůnu vyrostl mocný muž. Obklopil ho učiteli starajícími se o jeho mysl a tělo, a nařídil jim, aby ho učinili božským. Pilně studoval astronomii a umění, začal však rozvíjet myšlenky lišící se od tradičního pojetí světa. Se studiem náboženství vzrostla jeho touha se za každou cenu připoutat k bohu Atonovi. I přesto panovník jeho tvrdohlavost a inteligenci oceňoval, tyto vlastnosti ho totiž odlišovaly od ostatních. Nyní faraonova rodina seděla na tribuně a upírala oči na slavnostně vyzdobené molo a velkou královskou loď, která se právě vrátila do vlasti a přivezla cenný náklad.