Klára

Domů se vrátila po půlnoci, Natálie už spala. Nechtěla ji budit, a tak jen shodila sandály a v tílku a krátkých legínách zalezla do postele. A přesně jak Sofie prorokovala, ráno se vzbudila ještě před svítáním, protože svědění z rozdrolené heny se nedalo vydržet. Ornament však vypadal úžasně a byl zřetelný i na opálené kůži. Usmála se, určitě ji čekal fantastický den a vlastně bylo fajn začít jej časně. Tiše se vyplížila z mobiláku a řekla si, že by bylo hezké aspoň jednou vidět východ slunce. Většinou spala až do sedmi, a to bylo slunce dávno na obloze.

Mrkla na mobil, zbývala jí asi půlhodina. Možná by si mohla jít zaběhat, jak si už měsíc slibovala. Vzduch voněl létem, kolem potoka se líně povaloval mlžný opar a obloha pomalu bledla. Ačkoli se moc nevyspala, cítila nekonečný příliv energie. Vyběhla cestičkou v aleji proti proudu potoka směrem, kde ležel letní tábor, jehož rezidenti byli u jejich stánků častými hosty. Běželo se jí lehce, a právě když se vracela a doběhla k molu, začala obloha zlátnout. Klára vytáhla mobil a celé to neskutečně krásné přírodní divadlo si natočila. Čím víc měla sledujících, tím bylo náročnější poskytnout jim zajímavý obsah.