Moana věděla, že už jí smrt klepe na dveře. Nejpozději od té noci, kdy se jí ve snu zjevila její matka Pania. Věcným tónem jí sdělila, že se už brzy shledají. Bez slz, beze smutku, bez stopy empatie. Moana však věděla, co musí ještě udělat. Sepsala závěť a povolala k sobě Arohu. Její dcera však tomu zjevení nepřipisovala takový význam jako její matka. Jak by také mohla, vždyť matka jen kvetla. Ale již o několik týdnů později matku přece jen zasáhla neúprosná smrt. Teprve když ji doktor Stevens ujistil, že proti rakovině, která v těle její matky bují, není pomoci, začala tomu přízraku přikládat význam.

Přesto se zdráhala uvěřit, že matčin zdravotní stav způsobila nějaká kletba. K velkému matčinu zármutku. Ta byla totiž pevně přesvědčená, že její strašná nemoc je trestem za to, že kdysi porušila přísahu. Neměla nikdy opustit ostrov Taupatiti, jehož název v překladu znamená Kouzelný ostrov a je majetkem rodiny, aby hledala štěstí na jiném místě. Povinnost chránit ostrov po celý život příslušela podle tradice rodin každému jeho dědici. A tím bylo podle zákonů předků vždy nejstarší dítě. Toto pravidlo Moana vštěpovala své dceři pořádným pohlavkem při každém náznaku sebemenšího odporu. V důsledku tohoto příkazu předků se na ostrově pravidelně odehrávala dramata. V minulosti byli dědici převážně ženy a jejich manželé byli nuceni trávit život na ostrově a hrát v tomto ráji druhé housle vedle paní ostrova Taupatiti.