Jean Paul jednou výstižně řekl: „Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze bezpečně tvrdit, kdo je krutý ke zvířatům, nemůže být dobrý.“ Své o tom ví i autorka knihy Život je pes, která svým dílem vzdává hold lidem, jenž zasvětili svůj život pomoci opuštěným, týraným i jinak zanedbaným zvířatům.

Vladimíra Černajová ve svém díle vypráví příběhy mnoha opuštěných, nechtěných a bezprizorných zvířat. Staneme se tak svědky záchrany malého klokana, navštívíme dům, ve kterém se jeho majitelka stará o více než sedmdesát psů a zjistíme, jaké to je adoptovat z útulku hyenu.

Kniha Život je pes je psaná lehkým a čtivým stylem. Spisovatelka zde používá svůj osobitý humor, nadsázku i nadhled. Určitě ho můžeme zařadit mezi příjemně oddechové publikace, u kterých se odreagujete a zapomenete na každodenní starosti.

Velmi se mi líbilo, že všechny uvedené historky pocházejí přímo z reálných zkušeností samotné autorky nebo ze vzpomínek jejich přátel a známých.

Také jsem ocenila velké množství poměrně krátkých příběhů, které mi byly velice blízké. Některé historky na sebe vzájemně navazují, zatímco jiné jsou zcela samostatné. Díky tomu si může čtenář zvolit příběh, který jej v daný moment nejvíce zaujme.

Dle mého názoru, můžeme titul přirovnat k populární sérii knih Slepičí polévka pro duši. Stejně jako u nich i zde nalezneme veselé i smutné povídky s dobrým i špatným koncem, které píše sám život.

Častokrát jsem žasla nad krutostí některých lidí a zároveň jsem byla ohromena oddaností i obětavostí těch, jenž zvířatům pomáhali.

Celou publikací nás provázejí doprovodné fotografie, které perfektně dotvářejí celkovou atmosféru díla.

Osobně si myslím, že je velmi důležité mluvit o problematice bezprizorných zvířat a lidech, kteří se jim snaží pomáhat. Pevně věřím, že tento titul dokáže otevřít oči i duše mnoha lidí.