Příběh je napsán v er-formě díky čemuž mohla autorka plynule přecházet z Annina příběh na Nickův a zase zpátky aniž by to působilo útržkovitě. Zároveň se autorce ale podařilo sdělit nejnitřnější pocity a myšlenky všech postav tak, že jsem skoro nevnímala, že příběh vypráví někdo třetí a měla pocit, jako kdyby mi to sdělovaly postavy samotné.

Nejen díky tomu se čte kniha opravdu skvěle. Stačilo pár stránek a už jsem byla lapena v příběhu bez možnosti návratu. Autorčin styl psaní je lehký a bez zbytečných odboček, které by čtení zbytečně zatěžovaly. Zároveň ale do přímosti svého psaní dokázala skrýt mnoho detailů, aniž by nějak vyčnívaly v dlouhých popisech. Meredith Appleyard dokázala svým stylem psaní sloučit všechny části knihy tak, že to v důsledku vypadá, jako kdyby se příběh člověku skutečně odehrával před očima.

Děj je spíše takový oddechový, ale rozhodně se nejedná o knihu, která by nemohla překvapit. Jedná se především o romantickou knihu, ale okrajově se tu řeší i trochu vážnější témata, která souvisí právě se vztahy, díky čemuž není tak jednostranně zaměřená a je tak zajímavější.

Sice se nejedná o knihu, která by prýštila originalitou a není těžké odhadnout, jak celý příběh skončí, ale zároveň je tu prostor pro pár nečekaných událostí a mnoho prostoru pro to, aby čtenář mohl pochybovat o tom, jestli je jeho přesvědčení o pokračování knihy správné. Autorka si opravdu důkladně pohrála s postavami. Všechny je skvěle popsala a dala jim kromě jejich charakteristických znaků a chování i opravdu zajímavé příběhy.

Naděje v oblacích není příliš originální kniha, ale rozhodně má něco do sebe. Čte se opravdu dobře, děj zahřeje u srdce a postavy jsou sympatické. Je to přesně ten typ knížky, u které člověk vypne a krásně si odpočine od ruchu všedního života.