V. S. Alexander píše své romány velmi rozvláčně, ale při tom poutavě. Jeho příběhy si udržují stále stejné tempo, které nemá ambice příliš přidávat na rychlosti, přesto jsou jeho knihy velmi čtivé. Já už se s ním seznámila díky knize Ochutnávačka, která mě hodně bavila. Zajímalo by mě, jakou kouzelnou mocí autor disponuje, že se mu tento spisovatelský um tak daří a ani kniha Vzdor není výjimkou.

Začátek je opravdu velmi pozvolný a jenom zlehka se rozjíždí do plné krásy. Svého nejvyššího bodu dosáhne příběh až v závěrečné třetině knihy, kdy sledujete jak osud Briany a Lucindy v Americe, tak i současně život otce a Roryho v Irsku. Tím nabírá celý román spád a neopustí ho až do samotného závěru, který je na můj vkus tak trochu spíchnut horkou jehlou. Vše se vyřeší a vysvětlí na posledních dvou stránkách. Klidně bych skousla i delší vyústění, každopádně se ale autorovi podařilo skvěle zachytit celou anabázi s tzv. Velkým irským hladomorem.

Velký hladomor nebo Velký hlad je označení pro katastrofální hladomor, který postihl Irsko v letech 1845–1849. Jeho příčinou byla neúroda brambor, které tvořily primární zdroj potravy pro Iry, pokračující pro Irsko zničující britská ekonomická politika a neschopnost nebo neochota Velké Británie Irsku pomoci. Příčinou neúrody bylo velmi vlhké počasí, které podpořilo masivní rozšíření houbových chorob brambor; hlavní roli zde sehrála plíseň bramborová. (zdroj: Wikipedie)

Co autor opravdu zvládá na jedničku, jsou všechny drobné nuance románu, které dělají příběh skutečně zajímavým. Od autora se dozvíte všechny důležité informace, které se týkají jak postav, tak časového údobí, do kterého je děj situovaný a jeho vykreslené popisy prostředí vás okamžitě přenesou do minulosti a vy detailně vnímáte každý záhyb šatů i cítíte vůni dávných časů. Syrové popisy hladovějících Irů pak dokreslují celou atmosféru románu.