Kniha Kobaltové nebe představuje nejnovější, sedmnáctý přírůstek do cyklu Ságy rodu Courtneyů, do něhož koneckonců patří i Smithova prvotina. Z rodu Courtneyů tentokrát vybral do centra příběhu mladou a velice schopnou Saffron a její osudy umístil do období druhé světové války a chvil bezprostředně předcházejících i následujících. Saffron Courtneyová se během války vypracuje na jednu z nejschopnějších britských agentek, jejímiž zbraněmi jsou kromě těch konvenčních hlavně pronikavá inteligence a atraktivní vzhled. Až potud by se mohlo jednat o v podstatě obvyklé schéma válečných událostí, nebýt toho, že její předválečnou a životní láskou se stal Gerhard von Meerbach, letecké eso Luftwaffe. Jeho sláva však neměla mít dlouhého trvání. Vlastní bratr ho postavil do světla odpůrce nacistického režimu a nechal jej uvěznit v jednom z bezpočtu pracovních táborů.

Anotace ke knize láká hlavně na Saffroninu snahu zachránit svého vyvoleného krátce poté, co jeho strana kapitulovala. Přesto se významná část děje odehrává v průběhu vlastního válečného konfliktu. Velkou pozornost autor věnuje právě výcviku speciální britské záškodnické skupiny, k jejímuž krédu patřilo přesvědčení, že ženy dokážou být mnohem efektivnějšími zabijáky než jejich mužští kolegové. A Saffron se ukázala být toho jasným důkazem.

Pro mne osobně se Kobaltové nebe stalo první příležitostí k seznámení se s tvorbou Wilbura Smithe. A tak jsem objevil téměř zapomenutý starobritský styl, stavějící na rozsáhlých a květnatých formulacích, na nějž je u současných autorů již prakticky nemožné narazit. Je příjemně uklidňující, že tento druh projevu přežil až dodnes. A je ještě příjemnější vidět, že i přes svou zdánlivou archaičnost si stále dokáže najít svou komunitu čtenářů. Jinými slovy, Wilbur Smith přináší naprosto klasický britský pohled na svět, s jakým jsme byli zvyklí přicházet do styku již před mnoha desítkami let.