Představte si sebe sama, stojící u stolu v tmavém baru jen velmi spoře oděnou. Máte na sobě botičky s 15 cm podpatky a titěrné plavky, které zakrývají jen to nejnutnější. A i to nejnutnější bude velmi brzy odkryto, aby se tím nejintimnějším, co na sobě máte, mohl pokochat kdokoliv.

Kdokoliv si vás může koupit. Kdokoliv si vás může prohlédnout. Kdokoliv se vás může dotknout. A kdokoliv si s vámi může dělat cokoliv. Jeden, dva, klidně i tři muži se na vás střídají bez ohledu na to, co cítíte, co chcete. A když zrovna nesloužíte někomu pro fyzické potěšení, musíte tančit u tyče.

Příběh je to opravdu velmi silný. A moc hezký. Zpočátku Timea popisovala své dětství v době za vlády Sovětů. Jelikož jsem si i já tuto dobu částečně prožila, chápala jsem, jaké měla dětství. Timea několik kapitol věnuje tomu, aby čtenáře seznámila s tím, jak vyrůstala a co všechno vedlo k tomu, aby opustila Maďarsko. Další část knihy popisuje, jak se vše odehrávalo v Torontu. A poslední část knihy popisuje zase to, jak se s celou situací vyrovnala a jak se stala užitečnou pro společnost. Jak našla opět vnitřní sílu a sebe sama.

Děj byl velice čtivý. Měl spád a vše v něm bylo popsáno prostě tak, jak se věci děly. Když Timea popisovala nepříjemné zážitky, nezacházela příliš do detailů. Vše je napsáno tak, abyste jednoduše pochopili, co chce Timea sdělit, ale aby to ve vás nevzbudilo příliš otřesené či znechucené pocity. A přesto z toho všeho šlo cítit, čím si Timea prošla. Jediné, co jsem celou dobu opravdu nemohla pochopit, jak mohla být dvacetiletá dívka tak naivní.

Co se knihy samotné týče – není nic, co bych jí mohla vytknout. Jak jsem již napsala – děj měl spád, kniha byla čtivá i poučná zároveň. Životní příběh hlavní hrdinky byl velmi silný. Kniha vás velice snadno vtáhne do děje, že velmi brzy zapomenete na svět kolem vás.