Kniha Vražedná hra, anotace
Doktor Reinhart je odborník na chování zločinců. Když se na místě odporné vraždy najde jeho kniha, vypadá to, že někdo ji použil jako učebnici. Kromě knihy zanechal vrah na místě také kartu. Brzy dojde k další vraždě a objeví se i další karta. Reinhart začíná tušit, že se nejedná o podpis pachatele, ale o vodítko k příští oběti. Zdá se, jako by vrah vyzýval na souboj přímo Reinharta, a rozhodně se nechystá jen tak složit karty.
Kniha Vražedná hra, on-line ukázka
„Běžte za ní!“ vykřiklo několik studentů. Byl jsem v pokušení je poslechnout, ale napadlo mě, že jestli mě opravdu někdo chce zabít, neexistuje pro mě bezpečnější místo než místnost plná potenciálních svědků. Zůstal jsem za katedrou a přednáška proběhla podle plánu. No dobře, možná to nebyla ta nejlepší přednáška, jakou jsem kdy pronesl, a možná jsem některé části vzal zrychleně. Člověk přece není robot. Zjevně jsem potřeboval s tou ženou mluvit, a věděl jsem, že mi po přednášce postačí jediný telefonát, abych zjistil, jestli je ještě v kampusu. „Ne,“ odpověděl chlapík, který mi zvedl telefon na newhavenské policii. „U nás žádný detektiv Elizabeth Needhamová nepracuje.“ Nepřekvapilo mě to. Sálala z ní zkušenost z velkoměsta.
Nebo přinejmenším z většího města, než je New Haven. To znamenalo, že za mnou přicestovala z dálky. Rozhodně by neodešla, aniž by si se mnou promluvila. A vskutku, během několika vteřin mi mobil zavibroval příchozí esemeskou. Takže je opravdu detektiv; zamávala odznakem a děkan nebo nějaký jiný správce všech důvěrných údajů jí vyklopil moje telefonní číslo. Přijďte za mnou k Jojo’s. U zprávy nebyla adresa a taky jsem žádnou nepotřeboval. Tak se jmenovala kavárna, kterou v kampusu znali všichni. A nebyla daleko odtud. O několik minut později jsem se k ní blížil – seděla u zadního stolu a před sebou měla mou knihu a nějaké barevné složky, vše pečlivě uspořádané. Dívala se na mě tmavě hnědýma očima přes okraj přehnaně velkého hrnku.
