O čem kniha Hrozny hněvu je?
Všichni o těch knihách slýcháme. O myších a lidech, příběh mentálně slabého dělníka a jeho ochránce v období hospodářské krize a rasismu. Na východ od ráje, biblická parafráze příběhu Kaina a Ábela použitá jako románová kronika. A Hrozny hněvu, síru dštící, přes pět set stran dlouhé líčení utrpení sezónních farmářů za období hospodářské krize. Hrozny hněvu, které se nyní v Alpressu dočkaly dotisku.
Špinavá třicátá. Tak se nazývá období, kdy se nad státy jako Oklahoma nebo Texas přehnala prachová mísa. Úroda vzala za své. Jediný výnos z polí mohou dostat jedině velké korporace poháněné traktory. Malí zemědělci si ani neškrtnou. A tak vyrážejí na západ, do slunnými pověstmi ověnčené Kalifornie. Za deziluzí, utrpením a zlámanými osobnostmi.
John Steinbeck byl často americkou štvavou vládou pokládán za komunistický protivládní živel. A právě Hrozny hněvu se setkaly se značným odmítnutím a v některých ze států dokonce se zakázáním. A jakkoli bývají taková nařčení většinou lichá, faktu, že Hrozny hněvu představují ohromný a kousavý společenský román, se odporovat nedá.
Říká se, ať nesoudíte knihu podle obalu. Dobře, ale soudili-li byste Hrozny hněvu podle názvu, trefili byste hřebíček na hlavičku. Nebo spíše kapitalistu na hlavičku. Hrozny hněvu působí jako jedovatá štvavá kampaň proti kapitalismu. Hrozny hněvu působí jako ničím nezaobalená socialistická agitka. Hrozny hněvu občas hraničí až s luddismem.
Hrozny hněvu bývají považovány po Na východ od ráje za největší a nejhodnotnější Steinbeckovo dílo. S tím jsem se pro jeho agitační povahu nikdy neztotožnil, ale pravdou je, že jde o bezprostřední a nezastřené vylíčení krizových špinavých třicátých, s jakým se jinde nesetkáte. A pravdou také je, že i kniha, která nepatří mezi Steinbeckovy nejlepší, je knihou, která většinu světové literatury stále strčí do kapsy jako malou myš.
