Kniha V náruči kanibala, anotace
Adriana si svůj život pamatuje až od chvíle, kdy ji našli zuboženou ležet na ulici před britskou ambasádou v Sierra Leone. Co bylo předtím, netuší. Naprosto ji šokuje, když se dozví, že kdysi porodila dítě. Zoufale začne pátrat po své minulosti, ovšem vzpomínky odsunuté do nevědomí mohou být až příliš děsivé a kruté.
Kniha V náruči kanibala, on-line ukázka
V noci jsem uslyšela prapodivné šátrání, jako by venku před naším stanem někdo nebo něco chodilo. Potom se ozvaly ohlušující rány a nakonec i hlasitý mužský křik. Najednou někdo roztrhl plátno stanu. Neroztáhl jen zip, ale něčím ostrým ho doslova rozpáral. Zamžourala jsem rozespale do tmy, protože mi vůbec nedocházelo, co se děje. Danny ještě tvrdě spal. Probudily ho až výkřiky polonahých domorodců, kteří nás spoutali a surově tahali z našeho plátěného příbytku. „Kdo jste? Co chcete?“ křičela jsem, snažila jsem se tím bránit, ale nikdo mě neposlouchal. „Slyšeli jste? Co chcete?“ opakovala jsem pořád dokola, ale nakonec jsem dopadla jako všichni ostatní. Strčili mi do pusy roubík a já už ze sebe nedokázala vydat ani hlásku.
Domorodci se mezi sebou na něčem domlouvali, ale já jim nerozuměla ani jediné slovo. Svázali mě silnými provazy kolem kotníků a kolem zápěstí, potom mezi oky protáhli silnou kládu a hodili si mě na ramena. Visela jsem tam jako kus nějakého dobytka. Viděla jsem, že přede mnou a za mnou jdou další polonazí černoši, kteří na stejných kládách nesou všechny moje přátele. Bylo nás šest, takže jim nikdo neunikl. Všichni měli roubík v ústech jako já, proto nikdo nemohl křičet o pomoc. Pomyslela jsem si, že by nám to ani tak nepomohlo. Nikdo by nás tady v tom hustém pralese mnoho kilometrů daleko od nejbližší civilizace neslyšel.
