Kniha Valdštejn, anotace
Ve vzduchu mrazivé únorové noci roku 1634 visí něco temného. Albrecht z Valdštejna má neblahé tušení, že příští okamžiky rozhodnou o jeho dalším osudu. I přes zlé myšlenky se ovšem neubrání vzpomínkám na milovanou Lukrécii, ženu, která byla až do své poslední chvíle tím nejlaskavějším člověkem, jakého kdy poznal.
Kniha Valdštejn, on-line ukázka
„Odbila desátá hodina!“ oznamoval sytým hlasem ponocný na chebském náměstí, aniž by se podivil neobvyklému hluku a výkřikům z hloučků vojáků i obyvatel města, hlavně mužů, vracejících se do svých domovů z krčem. „Vojáci mají vždy důvod k pitkám, když zrovna nenasazují životy v boji,“ zabručel nespokojeně a vydal se na další část své noční cesty. Prošel kolem Pachelbelovského domu, kde klid udržovala vojenská hlídka a navíc dva strážní najatí městem. Ponocný, stejně jako každý, kdo bydlel na náměstí nebo v přilehlých uličkách, dobře věděl, proč je právě tento honosný dům tak bedlivě střežen. Již několik dní zde byl ubytovaný sám generalissimus císařského vojska frýdlantský vévoda Valdštejn.
Ponocný prošel kolem, aniž by tušil, co se děje za zdmi domu. Vzdálený hluk z náměstí nechal lhostejně za sebou. Skupina vojáků spěchající z hradu v čele s Butlerem a dvěma najatými důstojníky se mu naštěstí vyhnula. Stejně jako chebský ponocný málokdo ve městě tušil, že nejvyšší velitel vojska už je dlouho v nemilosti u samotného císaře, dokonce byl za zradu odsouzen k smrti, a že právě dnešní noci se právě ti, kteří ho zradili, rozhodli vykonat konečný rozsudek. Tři Valdštejnovi nejvěrnější velitelé Ilov, Trčka a Kinský už byli zavražděni a vrazi potřísnění jejich krví. „Jak snadno se náš plán daří!“ pronesl Gordon udiveně na nádvoří hradu nad ostatky tří ubitých důstojníků, a vůbec mu nevadilo, že najatí vojáci přímo před jejich očima okrádají mrtvé o jejich cennosti.
