Kniha Zvěrolékař v akci, anotace
Komu se stýská po zvířecích historkách Jamese Herriota z yorskhirského venkova, měl by sáhnout po knize Juliana Nortona. Zvěrolékař otevřeně a upřímně popisuje pestrý svět svých jedinečných pacientů a jejich osobitých páníčků. Je jedno, zda mu večer na dveře zaklepe labuť nebo něčí krávu přepadne deprese. Jeho příběhy jsou poutavé, mnohdy úsměvné a hřejivé, jindy smutné, ale vždy inspirující a čtivé.
Kniha Zvěrolékař v akci, on-line ukázka
„Dobře, takže ona přišla k vašim dveřím a zaklepala?“ Byl konec listopadu, odpolední ordinační hodiny se chýlily ke konci a na ošetřovně panoval klid. Naše recepční, Sylvia, právě telefonovala. Má pozoruhodnou vlastnost. Umí vést telefonní rozhovor tak, že pokud je zvěrolékař v doslechu, udělá si z jejích slov obrázek o novém případu. Když jsem ten večer poslouchal její komentář, poznal jsem, že se přihodilo něco mimořádného. „Fajn… Takže zvedá nohu ze země?“ „Dobře… A kde je teď?“ „Aha! Zpátky na jezeře?“ Navzdory konkrétním dotazům jsem netušil, co mě tenhle večer ještě čeká. Paní, která nám zavolala, žije na předměstí poblíž rybníka. Kolem Thirsku je takových rybníků spousta. Kdysi to byly jámy, kde se těžil jíl, z nějž se pálily cihly.
Cihelny jsou dávno pryč a opuštěné těžební jámy se zaplnily vodou. Lidé, kteří tam hospodaří, si uvědomili, že když je osadí rybami, budou se k nim sjíždět rybáři ze široka a daleka. Když vlastníte rybník, brzy zjistíte, že vám zaplatí účty lépe než chov hovězího dobytka. Dáma, která nám volala, vysvětlovala Sylvii, že si zrovna dopřávali odpolední čaj, když někdo zaklepal. Ke svému úžasu zjistila, že na prahu stojí bok po boku dvě černé labutě. Velký samec a o něco menší samice. Samice zvedala nožku a bylo vidět, že trpí bolestí. Vypadalo to, jako když si došli do domu pro pomoc.
