Kdo někdy otevřel knihu od Wilbura Smitha a pustil se do čtení, byl pravděpodobně až po uši zamilován. No, možná ne úplně každý, ale já rozhodně ano. Příběhy, které Wilbur rozehrává na stránkách svých knih, mne nejspíš nikdy neomrzí. Sympatičtí hlavní hrdinové, skvěle propracovaná pozadí, zajímavě zpracované historické i místopisné fakty a děj, od kterého se nemohu odtrhnout. Dočkala jsem se podobného nadstandardu i v románu Nad propastí?

Nebudu vás napínat. Dočkala. A jsem opět, již poněkolikáté nadšená na nejvyšší čtenářskou míru. Nejraději bych vám všechny ty zážitky, které jsem s Leonem, Saffron a Gerhardem prožila, ihned vyklopila. Ale to nejde. Tenhle příběh si totiž musíte prožít na vlastní kůži.

Vůbec se nelekejte toho, že kniha Nad propastí je v pořadí již 15 díl ze série Sága rodu Courtneyů. Pokud jste nečetli předchozí příběhy, vůbec to nevadí. Každý díl se věnuje příběhu jiného člena rodiny, a když dojde náhodou na nějaké návaznosti, autor vždy stručně a jasně vysvětlí a čtenář je v okamžiku v obraze.

Tentokrát se ocitáme na prahu dvacátého století a sledujeme život Leona. Po smrti své ženy zůstává sám na výchovu dcery Saffron. Aby jí zajistil dobrý život, posílá Saffron na studia do internátní školy. Mladá dívka se tu mění v sebevědomou ženu. Právě tady Saffron potkává Gerharda von Meerbacha, muže německého původu, vychovávaného v prostředí nacistických ideálů. Ti dva se do sebe zamilují. Jenže. Druhá světová válka přichází. Mají šanci dvě naprosto rozdílné bytosti s dvěma naprosto rozdílnými rodinnými pouty najít společnou řeč?

Pokud si myslíte, že odpověď je jasná, nejspíš vás autor překvapí. Nic není tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá. Emoce, momenty překvapení, nic z toho v knize nechybí. Nejen samotní hrdinové, ale i jejich rodiny procházejí určitým vývojem.