Kniha Dědictví maorského náčelníka, anotace
„Milá Sarah, kéž bych ti tohle všechno mohla sdělit osobně… Tvoje matka byla moje nejlepší přítelkyně…“ Když si mladá novinářka Sarah Williamsová přečte v den svých třicátých narozenin tento dopis, nemůže uvěřit, co se právě dověděla: slavný německý badatel Ludwig Dehn, kterého nařkla z odcizení maorských památek, je její pradědeček! Šokovaná nečekanou zprávou se Sarah vydává odhalit tajemství i prokletí, jaké její pravý původ nese.
Kniha Dědictví maorského náčelníka, on-line ukázka
Měsíc a hvězdy svítily v tu lednovou noc na nebi nad Whangarei tak silně, že celé náměstí bylo jasně osvětlené. Uprostřed stál honosný shromažďovací dům. Den byl neobyčejně horký, a tak i v tuto pozdní hodinu bylo venku ještě příjemně teplo. Přesto se Aranga chvěla, ale její chlad vycházel zevnitř. Krásná náčelníkova dcera stála napůl skrytá za eukalyptem a dívala se, jak její milý, řezbář Awatapu, usilovně pracuje na poslední postavě. Zítra večer se má konat slavnostní otevření domu a řezbář už by měl vlastně všechno hotové, nebýt jejího otce, který požadoval ještě jednu postavu.
Měla být zvěčněním jeho nové ženy, Aranžiny macechy, a vůbec se nehodila do celkového pojetí pečlivě vypracovaného řezbářem, ale otec trval na tom, že tato socha musí být na počest jeho ženy umístěná u vchodu, aby ji každý návštěvník viděl jako první. Nikdo než Aranga nevěděl lépe, jak málo si její milý této sochy považuje. Domnívá se, že se k jeho uměleckému dílu nehodí, a pokládá to za svévolné a samolibé gesto náčelníka. Naprosto nesouhlasil s otevřením shromažďovacího domu ještě předtím, než ho kněží zprostí prohřešku proti svatému řádu. Zítřejší termín považuje za uspěchaný a neuvážený. Je dokonce pevně přesvědčen, že předkové tu opovážlivost neschvalují a na náčelníka a všechny, kteří se podíleli na dokončení domu, sešlou svůj hněv.
