Kniha Blízko plamene, anotace
Cestu do náruče charismatického Connora si našla už spousta žen, ale k jeho srdci se dokázala přiblížit jen Maera, sestřina nejlepší přítelkyně. Maera cítí žár, kterým ji Connor přitahuje, ale obává se ztráty dlouholetého přátelství i své duše. Protože Connor v sobě nese něco temného z minulosti – něco, co může zničit vše, co má rád…
Kniha Blízko plamene, on-line ukázka
Věděl, že je to sen. V duchu se viděl pod peřinou s Mearou, oba nazí, a když se vrátil zpátky, cítil pomalý a pravidelný tlukot jejího srdce. V teple a v bezpečí v posteli, pomyslel si. Nyní však procházel lesem, v nočním vzduchu visel chlad a mraky, které obklopovaly dorůstající měsíc, nabraly tmavší odstín. „Co přesně hledáme?“ zeptala se Meara. „Poznám to, až to najdu. Neměla bys tu být.“ Zastavil se a položil jí dlaně na tváře. „Zůstaň v posteli a spi.“ „Nemůžeš mě držet stranou.“ Uchopila jej za zápěstí. „Slíbil jsi mi to.
A tohle je můj sen, stejně jako tvůj.“ Mohl by ji poslat zpátky, uspat ji, aby si na nic nepamatovala. Ale to by bylo totéž jako lež. „Tak se drž u mě. Nevyznám se tady.“ „Nejsme doma.“ „To nejsme.“ Meara pozvedla meč, který držela v ruce, světlo měsíce se odrazilo od čepele. „Ten meč jsi mi dal ty, nebo jsem si ho přinesla?“ „Nevím.“ Cosi ho zašimralo, škádlilo na okrajích vnímání. „Něco je ve vzduchu.“ „Kouř.“ „Ano. A nejen to.“ Zvedl ruku a v dlani držel kouli světla. Použil ji jako provizorní pochodeň, aby viděli na cestu. Na stezku vstoupil jelen se zlatavou srstí, paroží se mu lesklo jako stříbrná koruna. Chvíli stál nehybně jako socha, jako by jim dovoloval kochat se jeho krásou, pak se otočil a majestátně odkráčel do mlhy. „Budeme ho následovat?“ zeptala se Meara. „Jako v písničce?“
