Rozhovor s autorkou Otilií K. Grezlovou

Vrátila se ke kořenům a začala psát knihy

Nymburk /ROZHOVOR/ – Rovinaté, klidné Polabí jí zůstalo pod kůží. Peripetiemi osudu uvízla Otilie K. Grezlová na velkou část života sice také u Labe, ale ve městě na severu země. Na grunt po babičce ve Starém Vestci se vrátila pár let před důchodem, když se rozhodla pro nezávislost. Odešla z pozice personalistky v zahraniční firmě a vybavena zkušenostmi učitelky, knihovnice, vědecké pracovnice i redaktorky pustila se na venkově do psaní knih. Dnes má na kontě čtyři a chystá pátou. I ta se bude zabývat vztahy mezi lidmi a možná v ní bude i vražda.

Paní Grezlová, jaká je vaše prvotina?
Jmenuje se Vzpoura plyšového medvídka. Název sice připomíná spíše dětskou knížku, ale není tomu tak. Je pro dospělé a je trochu napínavá, místy zavání až severským thrillerem. Celkově jí je však vlastní odlehčený, spíše ironický pohled na svět. Je určená převážně ženám, ovšem to neznamená, že nezaujme i muže, jak ostatně dokládají zkušenosti mých čtenářek, jejichž muži si ji s chutí přečetli.

Kdy jste v sobě objevila předpoklady pro psaní a hlavně nutkání psát?
Literatura je moje celoživotní vášeň. Od mala jsem četla spousty knih, český jazyk a literaturu jsem vystudovala na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Už v pětadvaceti jsem začala publikovat povídky v krajských novinách. Časově náročné zaměstnání mi však neumožňovalo věnovat se systematicky vlastní tvorbě. Ten sen jsem si začala plnit až čtyři roky před důchodem.