K obyvatelům Mafekingu se donesly zvěsti, že Búrové formují komanda. Mladší muži oblékali uniformy a otcové rodin, kteří si to mohli dovolit, posílali manželky a děti na jih do Kapské kolonie. Penrod se postaral, aby se Búrové doslechli, že Mafeking představuje kořist, kterou si nemohou nechat ujít. Uspokojení, že plán na zdržení nepřítele by mohl vyjít, kalila pouze obava, že by město mohlo za jeho úspěch zaplatit vysokou cenu. Jak čas plynul, Amber stále nacházela důvody, proč svůj odjezd odložit, a Penrod byl příliš zaneprázdněný přípravami obrany města – často podřimoval v neobvyklou hodinu na velitelství, místo aby se vrátil do domku –, než aby požadoval její okamžitý odchod do bezpečí Kapska.

Sir William Butler byl povolán zpět do Anglie, a jen co odplul, dorazila do Mafekingu část zoufale potřebného dělostřelectva, které Baden-Powellovi odepřel. Železniční nádraží překypovalo čilým ruchem, když dělníci pomocí kovových pražců měnili nákladní vagony na obrněné vozy. Jiní pokládali koleje směřující na východ z města. Baden-Powell obdržel oficiální souhlas k přesunu Protektorátního pluku do samotného města. 10. října 1899 pak vydal prezident Kruger ultimátum – pokud britská vláda nestáhne v příštích dvou dnech všechny své síly z hranic Transvaalu a Oranžského svobodného státu, vyhlásí válku.