Marie vyklouzla na zadní schodiště hradu Altenburg a seběhla na nádvoří. Ohlédla se opatrně, zda ji někdo nesleduje. Altenburg, který připomínal spíš pevnost určenou k obraně Bamberku rozkládajícího se pod ním, se však dosud neprobudil do časného rána. Mnozí ještě vyspávali po pozdním návratu z včerejší hostiny v bamberském sídle krále Konráda, ale většina se už odebrala dolů do Bamberku na další z jednání onoho slavného sněmu. Zde, na hradě Altenburgu, který se tyčil na nejvyšším ze sedmi vrchů obklopujících Bamberk, byl ubytován doprovod účastníků sněmu.

Marie přesto přelétla pátravým pohledem okna hradu. Zdálo se, že ti, kdo na Altenburgu zůstali, skutečně dosud spí. I matka, která si přivstala, aby manžela jako vždy před odjezdem do bamberského paláce vyprovodila, se poté znovu vrátila na lůžko. Marie jí ještě stačila sdělit, že se chce projít po altenburském okolí. Matka na to jen ospale kývla, i když ji dceřina slova překvapila. „Hrad bys neměla opouštět bez doprovodu,“ upozornila ji, „vezmi si s sebou stráž nebo alespoň komornou. Nehodí se, aby se urozená dívka toulala jen tak sama po kraji. A vrať se brzy! Víš přece, že nás Její Výsost královna Gertruda dnes pozvala na oběd,“ kladla dceři na srdce.