Zoe, které jsem zavolala odpoledne cestou k Joovi, i Ilona už na mě čekaly v Dolce Vita u našeho oblíbeného stolu v rohu u okna. Ilona, která normálně nosila černé nebo úplně tmavé oblečení, protože údajně zeštíhluje, dnes v oranžovém kalhotovém kostýmku téměř oslňovala. Zřejmě si vzala k srdci motto „Musíme být barevnější“ a udělala z toho „Orange is the new black“. A možná to trošičku přehnala. Posadila jsem se k nim a popadla Zoeino bílé víno.

Vypila jsem celou sklenici na ex. Obě ženy se na mě překvapeně podívaly. „Sorry, ale nutně jsem to potřebovala!“ vydechla jsem a cítila se o maličko líp. „Lahev Pinot Grigio, prosím!“ objednala jsem si u obsluhy. „Nebo raději dvě…,“ opravila jsem se. „Tak zlý to je?“ zeptala se Ilona. Jenom jsem přikývla. „Tak už to vybal!“ naléhala Zoe. „Proč jsi nás sem nakomandovala? Chci vědět úplně všechno!“ „Já taky. Ale nejdřív si objednáme něco k jídlu,“ navrhla Ilona. „V podstatě umírám hladem.“ „Celý den postáváš ve svým lahůdkářství a chceš mě přesvědčit, že tam nic nejíš?“ Zoe si Ilonu nevěřícně prohlédla. „Těch pár soust, co si dovolím, mě přece nemůže zasytit!“ protestovala Ilona.