Kniha Liliový palác – Bezbranná vášeň, anotace

Kniha Liliový palác – Bezbranná vášeň, on-line ukázka

Maximilian von Seybach vystoupil z kočáru taženého dvojspřežím a kočí mu přidržoval dveře. Vděčně na Xavera kývl, když mu podával jeho hůl. Dlouhá cesta ho vyčerpala a noha ho bolela. Od jezdeckého úrazu v mládí trpěl pseudoartrózou, špatným srůstem zlomeniny, proto teď potřeboval malou oporu. Na úpatí schodiště u hlavního vchodu sevřel pevněji zlatého sokola tvořícího rukojeť ebenové hole. Vystupoval po čtyřech stupních k Liliovému paláci, klouby na prstech mu zbělely. Pravou holení mu projelo bolestivé bodnutí vycházející z jizvy, která mu už mnoho let hyzdila kůži. Pod dobráckým pohledem svého komorníka Maximilian konečně došel k honosnému portálu.

Albrecht, na němž by nikdo nepoznal jeho pětašedesát let, mu sňal z ramenou cestovní plášť a vlídně na něj kývl. „Vítejte doma, pane doktore von Seybachu.“ „Děkuji mnohokrát.“ Maximilian mu podal i hůlku, protože před rodinou nechtěl projevit bolest. Nenáviděl, když na něm byla patrná slabost. Vešel do zimní zahrady se sytě zelenými rostlinami, která sloužila jako vstupní hala. Na vyleštěné mramorové podlaze se odrážely plamínky svíček ze stříbrných lustrů. Hedvábné polštáře na rudém divanu ho doslova zvaly, aby si dopřál malý odpočinek, stiskl však zuby a šel dál. Snažil se nekulhat. Naštěstí bude společnost nejprve večeřet ve velké jídelně v přízemí. Zatím tedy zůstane ušetřený dlouhého výstupu do horních pater.